Termín moderní architektura je dnes už relativně široký. Nejsou to jen různé architektonické výstřelky posledního deseti až dvacetiletí, ale stále tam řadíme i stavby, které vznikaly v první polovině minulého století, poté, co se u architektury opustilo romantizujícího ducha. Mezi zajímavé ukázky moderní stavby patří i dnešní Dům odborových svazů na Churchillově náměstí v Praze 3.¨
Ještě na začátku dvacátého století se v těchto místech nacházela Pražská obecní plynárna (neboli Žižkovská), která byla spolu s rozvojem elektřiny a výstavbou moderního plynového komplexu v Michli zrušena. Pozemek byl rozhodně lukrativní, vždyť z těchto míst je to co by kamenem dohodil přímo na Václavské náměstí (i když dnes cestu komplikuje a hlavně znepříjemňuje magistrála). Proto si jej zakoupil Všeobecný penzijní ústav za 15 milionů korun a rozhodl se, že si zde vystaví novou administrativní budovu, vyhovující jeho stále rostoucím požadavkům. V roce 1929 bylo osloveno několik různých architektů, kteří preferovali různé styly a mezi nimi byli i dva tehdy velmi moderní a avantgardní tvůrci J. Havlíček a K. Honzík. Ti sice ve svém návrhu porušili částečně původní zadání a rozpoutali bouřlivou diskusi a odpor tradičněji nastavených lidí, ale nakonec se realizovalo jejich dílo.
Stavba probíhala v letech 1932 až 1934, čili za hluboké hospodářské krize. Pro stavební firmy byla více jak šedesátimilionová zakázka manou z nebes. A cena z původních 64 milionů se nakonec srazila pod šedesátku. Postavilo se kolem sedmi set kancelářských buněk (které šlo případně upravovat slučováním na větší prostory), budova byla vybavena něčím tak moderním jako klimatizace a také v jednom křídle byly i normální obytné prostory. Ačkoliv jsme dnes zvyklí na výrazně vyšší stavby, svého času toto byl první pražský mrakodrap. VPÚ byl zrušen po roce 1948, zreformoval se celý systém penzijního a zdravotního pojištění a budovu získaly odbory čili nejdříve Ústřední rada, později ROH a nakonec, v dnešních dnech má Dům odborových svazů jejich českomoravská konfederace.