Barokní, původně jezuitský, kostel svatého Filipa a Jakuba se nachází na pražském Zlíchově (které spadají pod Hlubočepy) v Praze 5. Jeho kořeny sahají až k legendám o vzniku naší země.
Vladyka Horymír, za svůj odpor vůči rozhodnutím knížete Křesomysla byl odsouzen k smrti. Od té ho ale zachránil jeho věrny kůň Šemík, který ho zachránil zázračným skokem z vladařova sídla na Vyšehradě na druhý břeh řeky. A na místě jeho doskoku (konec konců dosti tragického, neboť věrný koník záchranu nepřežil) později vznikla kaple. Tolik legendy, které se mají týkat doby existence našeho původního slovanského státu. Ať už Šemík skákal nebo ne, na zlíchovském kopci stála kaple svatého Štěpána, věnovaná naším železným a zlatým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1257 vyšehradské kapitule. O přibližně osmdesát let později se o toto místo starali vyšehradští sakristiáni. V osmdesátých letech čtrnáctého století se o kapli začal starat polopoustevnický Kartuziánský řád, kteří měli svůj klášter neboli kartouzu na blízkém Smíchově. Ale již o čtyřicet let později se správa kostela zase změnila. Během husitských bouří katolickým řádům pšenka v protestantských místech příliš nekvetla. A Praha patřila mezi nejpevnější bašty podobojí. Proto se o kapli začali starat knězi, kteří podávali nejen Kristovo tělo, ale i jeho krev. A to až do roku 1624, kdy po prohrané bitvě na Bílé hoře protestanti byli z našich zemí na více jak sto padesát let vystrnaděni. V roce 1669 se o kostelík spolu s obcí Zlíchovem začali duchovně starat jezuité. V letech 1713 až 1714 byl starý kostel zbořen a postaven nový, ke kterému přibyla i věž. Svatý Filip a Jakub byl vysvěcen v květnu roku 1714. Z původní stavby pravděpodobně zůstal jen presbytář. Autor nové, střechou zvonice mírně barokně netradiční, stavby není znám, odhaduje se, že by jím mohl být císařský architekt F. M. Kaňka. Farním kostelem se stal v lednu roku 1872 a později s rostoucím významem byl také vyzdoben novou dlažbou, křtitelnicí a také získal varhany.