Semmering je původně název první evropské horské železnice s normálním rozchodem. Nachází se v Rakousku a projíždí stejnojmenným městečkem. Podle ní byl neoficiálně pojmenován i pražský úsek Buštěhradské dráhy, který zdobí nádherné viadukty a je v dnešní době samozřejmě památkově chráněný.
Vznik Buštěhradské dráhy je spojený s rozvojem těžby kvalitního uhlí a železa v okolí Kladna, kterému už nestačily možnosti a kapacita existující koněspřežné dráhy. Buštěhradská trasa nejdříve spojila Staré Kladno s Kralupami, později se rozvíjela dalšími směry. Z hlediska pražského Semmeringu je důležitá výstavba odbočné trati, která spojovala Hostivice a Smíchov. Ta začala v červenci roku 1868. Jednalo se o velmi náročný terén, který si vyžadoval složité plánování trasy a také stavby dvou krásných viaduktů, které překřížily Prokopské údolí. Budoucí trať vyměřil inženýr Wilhelm Ast.
Celá přípojka byla dostavena v roce 1872. Výstavba viaduktů proběhla velmi rychle – trvala rok a čtvrt – od března 1871 do července roku následujícího, kdy byl na trati spuštěn naostro nákladní provoz. Na viaduktech i trati Pražského Semmeringu je vidět jasná inspirace z Rakouska, čili z originálního Semmeringu zmíněného v úvodu. Na dvaceti kilometrech přípojka překonává výškový rozdíl sto osmdesáti metrů. První viadukt má dvacet pět metrů na výšku a je dlouhý sto patnáct metrů. Druhý je vysoký dvacet dva metrů a jeho délka je devadesát dva metrů.
Buštěhradská dráha byla provozována soukromě až do ledna v roce 1923, kdy ji převzaly České dráhy. V následujícím roce došlo k rekonstrukci dolního viaduktu, kdy příhradový nosník byl nahrazen plnostěnnou konstrukcí. Původně měla trasa dvě stanice (Hlubočepy a Řepy) a jednu zastávku Cibulka. V roce 1928 vznikly ještě Hlubočepy a Kovářka a v roce 1938 Stodůlky. Význam trasy s postupem času a změny průmyslových priorit upadal. Existovaly sice nápady, které by ji měly oživit, jako například zavedení dvoukolejného provozu, ale ty nikdy nebyly plně realizovány. V devadesátých letech se přemýšlelo o úplné likvidaci této technologické, ale i historické rarity, jakou Pražský Semmering jednoznačně je. Nakonec trať nebyla zrušena částečně i díky povodním, které ukázaly smysluplnost a potřebu existence alternativního spojení. Dnes její praktické využití není možná největší, ale na druhou stranu asi přeci jen Pražský Semmering přežije – alespoň jako krásná připomínka starých časů a ukázka kouzla železnice.