Veletržní palác, moderní budova, ve které se dnes vystavují sbírky Národní galerie se nachází na křižovatce ulic Veletržní a Dukelských hrdinů v Praze 7 Holešovicích. Jedná se o zajímavou ukázku funkcionalistické architektury.
I název budovy naznačuje, že nešlo původně o budovu určenou pro sbírky umění naší galerie. V roce 1924 byla vypsána soutěž na výstavbu areálu výstavních staveb pro různé veletrhy, které měly posílit pozici Prahy jako jednoho z center obchodu v Evropě. Výběr místa padl na Holešovice, které nejen nabízely blízkost původního Výstaviště, ale také velké nádraží Praha Bubny (dnes se již jen smutně rozpadá) a holešovického přístavu (o němž asi není nutno vůbec mluvit). Vítěz projektu nebyl jednoznačný, protože porota byla nadšena prací dvou autorů, které potom požádala o spolupráci při realizaci stavebního záměru. A tak se také stalo a Veletržní palác (budova A původního velkolepého záměru, který měl mít i svou malou nákladní železniční přípojku) je dítkem architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla. Stavba byla zahájena v roce 1925, na místě kde byl Veletržní palác stavěn se dříve nacházelo několik továrních budov. Jednalo se tehdy o opravdu monumentální dílo o objemu dvě stě padesát tisíc metrů krychlových, náklady na něj dosáhly výše jeden a osmdesáti milionů českých korun (což bylo například více než byly roční náklady na prezidenta, obě komory parlamentu a vládu dohromady). Ke slavnostnímu otevření stavby Veletržního paláce došlo 25. září roku 1928 – při příležitosti otevření zde byla výstava Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Po tzv. Vítězném únoru se pořádání různých obchodních, či možná spíše průmyslových, výstav přesunulo do Brna a Veletržní palác byl přeměněn na administrativní budovu, která pohltila čtyři a půl tisíce úředníků pracujících hlavně pro státní podniky zabývající se zahraničním obchodem. Úřední funkce byla pro tuto zajímavou stavbu téměř osudná. Díky ní se zde nacházely obrovské množství lehce hořlavých materiálů (počínaje tunami papíru a na dřevěných příčkách mezi „kanclíky“ konče) a 14. srpna roku 1974 zde vybuchl obrovský požár, který je pravděpodobně jedním z největších v novodobé pražské historii – bylo ho možné pozorovat jako rudou záři nad Holešovicemi snad z každého místa v Praze a jeho úplné uhašení trvalo šest dní (a poslední drobná ohniska se likvidovala ještě 27. srpna). Po tomto požáru ze stavby zbyl vlastně jen železobetonový skelet, který byl tak pevný a kvalitně postavený, že zamezil plánům na případné zbourání trosek. Plány na rekonstrukci byly schváleny o čtyři roky později, tehdy se také určilo, že stavba bude sloužit sbírkám Národní galerie. K samotným rekonstrukčním pracím se ale přistoupilo až v roce 1987 a Veletržní palác byl znovu otevřen, tentokrát již se sbírkami moderního umění v prosinci roku 1995.