Josefská kasárna vlastně tak úplně nezmizela. Tento objekt (zvaný též kasárna Jiřího z Poděbrad) vlastně zná v dnešní době asi naprostá většina Pražanů. Jenže znám je pod trochu jiným názvem. Jedná se totiž o nákupní centrum Palladium, které je umístěno na Náměstí republiky a které využívá původní fasádu vojenského sídla.
Místo, kde se dnes nachází slavný chrám konzumu bylo zastaveno nedlouho po založení Nového Města. Staroměstský měšťan Jan Jakub, správce královského podílu na dolování v Kutné Hoře, zde založil kolem roku 1350 tzv. Jakubův chudinský špitál, jehož součástí byl i kostel Panny Marie. Ten sloužil až do husitských zmatků, kdy byl díky jasným vazbám na katolickou církev husity vypleněn a de facto i zničen. Zdejší pozemek byl ale velmi atraktivní. Poblíž se nacházel Králův dvůr a proto místo obnovení nějaké nemocnice pro žebráky byl pozemek rozparcelován a začaly zde vznikat domy zámožnějších měšťanů a králových služebníků. Na konci patnáctého století ale král přestal využívat svou staroměstskou rezidenci a ze zdejšího místa se stala obyčejná část města.
V roce 1630 zde založil Gerhard z Questenberka, vojenský poradce a osobní přítel Albrechta z Valdštejna, který se velmi obohatil během pobělohorských konfiskací, kapucínský klášter. Kdo ví, možná ho začalo trápit svědomí (na svědomí toho měl nemálo, včetně znehodnocování měny) a nebo prostě pracoval nad tzv. PR a tehdy bylo prostě mezi zámožnou ultrakatolickou šlechtou takovéto iniciativy podporovat. Konvent byl ustanoven v roce 1633, za tři roky byl založen kostel a za pět let byla zahájena i výstavba klášterního domu. V padesátých a šedesátých letech byl jak svatostánek, tak i klášterní budovy dokončeny, ale v roce 1689 vše poničil velký požár. Poté došlo k obnově budovy, která v de facto nezměněné podobě vydržela do roku 1787. Tehdy byl klášter zrušen Josefem II: během modernizace státu a v roce 1794 a 1799 zdejší stavby získal vojenský ubytovací úřad, který je do roku 1800 nechal upravit na kasárna určená pro vozataje (je možné, že výběr místa byl spojen s blízkým Senovážným náměstím). K další přestavbě kasáren došlo v letech 1843 až 1844, ale již o třináct let později došlo ke zbourání konventu a výstavbě nových kasáren s jízdárnou. Svou funkci Josefská kasárna plnila i za první republiky (jen došlo tehdy k odstranění symbolů rakouské monarchie čili i jména a od té doby nesla jméno kasárna Jiřího z Poděbrad) , protektorátu či za tzv. komunismu. K jejich zrušení došlo až v roce 1993. V roce 1996 byla prodána a investor zde naplánoval stavbu nákupního centra, ale o tři roky později se Josefská kasárna dostala na seznam našich památek a různé plány na poničení památky se zase zdržely. Ale peníze zařídí vše a dnes místo historie zde můžeme, pod historickou slupkou obdivovat v monstrózní novostavbě různé kolekce oblečení pro anorektiky či velký výběr obrovského množství předmětů, které nepotřebujeme, a to i navzdory tomu, že při výstavbě zde byly učiněny opravdu zajímavé historické nálezy.