Bílkova vila je jednou z nejvýznamnějších pražských secesních staveb. Nachází se v Michkiewiczově ulici číslo jedna v Praze 6 Hradčanech, zahlédne ji každý, kdo projíždí výrazně frekventovanějšími ulicemi Chotkova a Badeniho – neboť je hned u jejich křižovatky.
Po odstraňování městských hradeb, které brzdily rozvoj velkoměsta, se velmi rychle objevila otázka, jak využít nově získané prostory, které byly velmi těsně nalepené na původní městské jádro. Vedení města proto naplánovalo, že v této části, poblíž do dnešních dnů stále stojící Písecké brány, vznikne moderní vilová čtvrť inspirovaná vzhledem britských zahradních měst. František Bílek, kterého se považuje za jednoho z předních představitelů secese a symbolismu mezi architekty, grafiky a dokonce i filosofy, zde vytvořil unikátní stavbu. U ní se totiž dá říci, že každý detail, počínaje nejobyčejnější cihlou, je uměleckým dílem, které se zapojuje do celého kontextu stavby. Budova začala vznikat v roce 1910, stavba byla dokončena o rok později.
Je řešena v secesním geometrickém stylu, který se odlišuje od klasické asi i pro všechny výrazně známější secese tím, že už nezdobí fasády různými květinovými či figurálními serepetičkami, ale opírá se hlavně o symboly. Vila vznikla nejenom jako obytný dům, uvnitř, ačkoliv to není vůbec z venčí poznat, byla vytvořena ji jako velký sochařský ateliér. Půdorys připomíná stopu kosy v obilném lánu, celá budova byla podřízena konceptu dílny a chrámu. Neboli místu, kde podle autorova plánu měl člověk nejen žít, ale hlavně promýšlet a meditovat a zároveň tvořit. Kromě filosofického a uměleckého rázu, budova ukazuje, že František Bílek byl také velmi moderním stavitelem. Bílkova vila má nejen první rovnou střechu v Praze, ale byla také vybavena na začátku dvacátého století teplovzdušným vytápěním. Umělec ve své vile žil do roku 1939, kdy se přestěhoval do Chýnova, kde také dožil do konce svých dnů. V roce 1960 předala Bílkovu vilu jeho žena Galerii hlavního města Prahy spolu s částí umělcovy tvorby. Tato stavba byla zrekonstruována v letech 2008 až 2010 a na sté výročí jejího založení byla znovu zpřístupněna veřejnosti, která zde má možnost obdivovat Bílkovu tvorbu.