Císařský mlýn, který se nachází na okraji Stromovky neboli Královské obory v Praze 6 Bubenči, je zajímavá památka na císaře Rudolfa II. známého to milovníka tajemných věd, ale také umění a krásy obecně. Po dlouhém chátrání byl mírně kontroverzně zrekonstruován a nyní jde o jednu z luxusnějších rezidencí v Praze.
Na místě dnešní rezidence stával mlýn již v dobách temného středověku. První zmínky o něm jsou již ze třináctého století, šlo tehdy o majetek Svatojiřského kláštera. V šestnáctém století byl majetkem hejtmana Pražského hradu, který zde vytvořil zahradu. Zdejší stavby a pozemek v roce 1584 koupila česká komora neboli naši šlechtici jako dar pro císaře Rudolfa II., který ačkoliv byl habsburského rodu, k Praze měl velké sympatie. Císaře dar musel velmi potěšit, neboť jeho přestavbě a zdokonalení věnoval hodně peněz a péče a zaměstnal při tom největší umělce ze svého dvora. Budova mlýna byla přestavěna v roce 1589 a podíleli se na tom O. Aostalis a G. A. Brocco. Mlýn byl propojen krásnou arkádovou chodbou podle návrhů G. Gargioliho a A. Valentiho s možná lázní neboli grottou (o funkci jeskyně se stále vedou debaty, které se nemohou rozhodnout, jestli stavba měla být právě onou lázní nebo spíše vzpomínkou na mystiku antické doby – pro druhou teorii svědčí například i pozdější přivedení vody do grotty). Ta byla vytesána ve skále, vyzděna a ozdobena dvorním kameníkem Broccou, který se podílel na výzdobě mlýna. Byla zde také v letech 1589 až 1590 postavena brusírna drahokamů. V roce 1606 vstup do areálu začala zdobit a hlídat krásná brána ve stylu rudolfínského manýrismu, podobně jako výše zmíněná grotta, dílo, které stvořil G. M. Filippi. Císařský mlýn v roce 1679 vyhořel, opravit ho nechal správce uměleckých děl na Hradě Eusebio Miseroni. Na začátku devatenáctého století byl Císařský mlýn klasicistně přestavěn a manýrismus připomínala už jen vstupní brána (v té době již zde dávno brusírna nefungovala, začaly se zde přeměny na textilní manufakturu). V roce 1804 byla císařská obora neboli Stromovka otevřena pro veřejnost a to znamenalo pro majitele Císařského mlýna také povinnost udržovat stavbu v čistotě a zpřístupnit v létě jeskyni veřejnosti. Od roku 1828 zde začala fungovat první česká papírna. Vlastnili ji bratři Šalovcové a byla svého času nejvýznamnější papírnou v celém Rakousku, nacházel se zde i první papírenský stroj v zemích Koruny české, který byl dovezen v roce 1833 z Británie. Tuto papírnu v roce 1845 odkoupil zvonař K. Bellmann. Papírna se neustále rozvíjela, ale architektonický skvost jakým byl Císařský mlýn souběžně začal chátrat. Tento úpadek pokračoval i po znárodnění, kdy také ale přestala postupně prosperovat i dříve významná a veliká papírna. Císařský mlýn měl být zrekonstruován, ale místo toho byl de facto zbořen, zůstala jen jeskyně a základní zdivo, a dále se v pracích nepokračovalo. Situace se změnila až na konci dvacátého století, kdy zde byl naplánován a na začátku století následujícího i vystavěn moderní a luxusní rezidenční areál, který sice historickým puristům neúplně vyhovuje, ale na druhou stranu je lepší než nic či rozpadlá ruina.