Svatý Václav, patron naší země má v Čechách velké množství kostelů. Jeden z nich se nachází i v Praze 9 na Proseku a dá se říci, že se jedná o nejstarší budovu v tomto katastrálním území. Její kořeny pravděpodobně sahají do samých počátků českého státu. Ačkoliv byl v průběhu staletí mnohokráte opravován a upravován, rozhodně je to jedna z proseckých staveb, které stojí za návštěvu.
Přesné datum založení proseckého kostela neznáme. Hájkova kronika sice sugeruje, že by to mohlo být již v druhé polovině desátého století (měl se zde zjevit sv. Václav svému synovci Boleslavovi II. Pobožnému), ale historici se spíše přiklánějí k tomu, že to bylo na jeho konci nebo na přelomu se stoletím následujícím. Podoba tehdejší stavby známá není, ví se jen o tom, že na začátku století třináctého došlo k nějaké významnější přestavbě této církevní budovy. V poslední čtvrtině patnáctého století došlo k velké přestavbě kostela ve stylu rozvinuté gotiky, sv. Václav tehdy získal žebrovité klenutí, které je pro tento styl tak typické. Přibližně o sto let později ke stavbě byla dostavena renesanční předsíň.
Někdy kolem začátku osmnáctého století byla postavena dnešní hranolová věž, která v roce 1732 získala cibulovitou báni. K dalším úpravám věže došlo v roce 1770, tehdy také pravděpodobně vznikla i blízká zvonice kostela, která se nachází v areálu hřbitova. Výstavba zvonice byla nutností, protože úpravy kostela zhoršily stabilitu věže, která už nebyla schopná unést své zvony – ve zvonici později byly až tři, z toho jeden ulitý v šestnáctém století slavným zvonařem Brikcí. Zvony se nedochovaly, podobně jako většina českých zvonů byly využity během první světové války jako zdroj vzácných kovů potřebných pro vojenskou aktivitu státu. V roce 1931 došlo k poslednímu většímu zásahu do vzhledu budovy, kdy byly sníženy střechy bočních lodí, obnovena původní románská okénka a také zde došlo k výstavbě nové sakristie. Od té doby byl svatý Václav na Proseku již jen opravován.