Při pohledu ze Šáreckého údolí od Jenerálky směrem na východ člověk téměř nemůže přehlédnout drze vystrčenou věž malého hezkého římskokatolického barokního kostelíku sv. Matěje, která spolu s hlavní lodí hrdě shlíží do kraje.
Stavba je barokní, ale osídlení v místě kostela, jak dokládají i vykopávky poblíž hřbitova, má mnohem starší kořeny a to sahající hluboko před narození Krista. Ve dvanáctém až desátém století před naším letopočtem zde byla osada našich, možná protokeltských, prapředků. A pravděpodobně nešlo jen tak o nějakou vísku, protože se zde nacházely kromě žárových hrobů i peci na bronz a bohatě vyplněná skladiště s asi zde vyráběným zbožím. Na ostrohu byla později asi i různá další sídla, dá se předpokládat, že zde bylo i místo jakéhosi kultu, neboť křesťanská církev velmi často své kostely umisťovala právě poblíž nich, aby definitivně vytlačila své předchůdce. Podle legend se kterými přišel Václav Hájek z Libočan kostel sv. Matěje zde založil kníže Boleslav Pobožný v roce 971 a vysvětit stavbu měl dokonce sám svatý Vojtěch. Autor ale své dílo psal až o pět staletí později po zmiňovaných událostech, takže rozhodně za jistý zdroj toto uvádět nelze. Zvláště protože první skutečné dobové záznamy o kostelu jsou až ze začátku století patnáctého, kdy se uvádí zdejšího faráře Martina Humpolce a jeho nástupce Petra z Kostelce. Kostelík u sv. Matěje se velmi výrazně zasloužil o jednu celopražskou zábavu, která trvá až do dnešních dnů. Matějské pouti se konaly již v druhé polovině šestnáctého století (první zmínka je z roku 1595) právě poblíž této stavby, pro poutě byly i vystaveno dvanáct kapliček po cestě od brány ke kostelu, ale zůstala jen poslední při Matěji. Ze staré budovy kostela, která se během věků sice asi rozestavovala, ale nedostatečně (což možná i původ rotundy neumožňoval), už nic nezbylo. V roce 1770 probošt František Kazimír Strachovský původní budovu nechal strhnout a místo ní zde vyrostl relativně strohý barokní kostelík, který byl v roce 1772 povýšen na farní. Během devatenáctého století byla stavba mírně upravována, ale vzhled, jaký můžeme na svatém Matěji dnes obdivovat pochází právě z konce osmnáctého století.