Kounický palác je hezká barokní stavba na pražském Nověm Městě v Panské ulici číslo 7. Původně se jednalo o měšťanský dům, který si ale později pořídila šlechta a nechala přestavět na reprezentativní palác.
První stavba, které zde vznikla, byl dům tesaře Peška vystavený někdy v osmdesátých letech čtrnáctého století. Podle doby je jasné, že šlo o gotickou budovu, podle majitele zase je logické, že nemohl to být dům příliš honosný. Tesař prodal své bydlení v roce 1394 soukenníkowi Schwarzerovi, který ale v husitském období musel Prahu opustit a tak jeho dům propadl městu. Později se začali jeho majitelé střídat a také ho průběžně podle toho jaký měli majetek postupně rozestavovali. Na začátku se jednalo o různé měšťany, ale v průběhu času se dostal do šlechtických rukou, stejně jako i jiné domy v okolí a ulici, do té doby nazývané Křížová nebo Křížalová – původní jméno bylo Nová – se začalo říkat Panská.
V druhé polovině sedmnáctého stoletíkoupil dům pan Schaffgotsch, který byl později povýšen do šlechtického stavu a svůj majetek odkázal synovci. Ten budoucí Kounický palác začal rozšiřovat dokupováním okolních pozemků a částí staveb. Ale ke generální změně až do jeho smrti nedošlo. Později se dostal dům do majetku pána na Mníšku, který zase rozšířil možnosti růstu o okolní ruiny, ale také ho celý nepřestavěl. Toto nastalo až po roce 1782, kdy stavbu pořídil hrabě Kinský z Vchynic, ten zmodernizoval a přestavěl celý komplex budov v jeden nádherný palác. Přesněji nechal tak učinit Matyáše Hummela, význačného pražského stavitele, který vtiskl stavbě její základní podobu. K dalším větším úpravám došlo až kolem poloviny devatenáctého století, kdy majitelem paláce byl kníže Sahn Reifferschedt. Tehdy bylo postaveno hlavní schodiště a došlo také k úpravě interiérů. Jméno Kounický palác pochází až od dalšího majitele, kterým byl Albrecht hrabě z Kounic, který si palác koupil v roce 1861. Jeho dědicové, či možná přesnějši dědičky, prodaly palác v roce 1912 Živnostenské bance. A ta později budovu pro své potřeby různě upravovala. Od padesátých let se stal sídlem Československého svazu žen a po tzv. Sametové revoluci s z přímých rukou státu dostal do jeho rukou nepřímých, neboli je majetkem hlavního města Prahy, které ho později dlouhodobě pronajalo.