V majestátní novoklasicistické budově na Mariánském náměstí v Praze, která se nachází v sousedství pražského Magistrátu sídlí již od dob její výstavby ve dvacátých letech minulého století Městská knihovna. Přesněji je zde její ústřední budova, neboť pražská knihovna má samozřejmě mnohem více poboček, aby mohla být dostupná pro čtenáře ze všech městských částí.
Knihovny v českých zemích mají dlouhou historii. Sahá do dob, kdy se zde objevilo první písmo. Naprostá většina sbírek byla tehdy umístěna v klášterech. Něco jako veřejné knihovny tehdy neexistovalo (mimo jiné i proto, že ručně přepisované knihy byly extrémně drahá záležitost). Literatura se zlevnila se vznikem tisku, ale na první skutečnou veřejnou městkou knihovnu musela Praha počkat ještě další čtyři staletí do roku 1891. Jejímu vzniku ale už předcházela výrazně širší dostupnost literatury veřejnosti, tu zajišťovaly různé zájmové a spolkové knihovny. V roce 1903 po několikerém stěhování, vynuceném neustále rostoucími sbírkami, se knihovna usídlila více méně na svém dnešním místě, i když v menší původní budově. V roce 1911 se začalo přemýšlet o nové stavbě, ale na její výstavbu bylo nutno ještě počkat. Finálním impulsem byl vznik tzv. Velké Prahy, díky kterému se spojily i všechny původní knihovny do jednoho obrovského celku, který vlastnil více jak čtvrt milionu svazků.
V roce 1923 byla vypsána soutěž, kterou vyhrál relativně strohý, ale při tom impozantní novoklasicistický projekt Františka Roitha, výrazně ovlivněný nápady ředitele tehdejšího ředitele instituce, kterým byl literární historik a básník Jan Thon. Budova byla vystavena v letech 1924 až 1929 a je často považována za jednu z nejzajímavějších staveb novoklasicistického stavebního stylu v Praze. Městská knihovna ale neustále žije, mění se doba, objevují se nové požadavky. Proto v její historii došlo i k několika významnějším stavebním úpravám, i když dá se říci, že ovlivňovaly hlavně interiér. První proběhla v letech 1936 až 1937, další již o tři roky později a poté ještě v roce 1958, 1963 a v letech 1988 až 1989, kdy došlo k zastřešení dvora. Velká rekonstrukce a další úpravy proběhly v letech 1996 až 1998. Poslední významnou stavební prací byly obnova suterénů poničených průsakem spodních vod během tisícileté povodně.