Obecní dům je jedna z nejznámějších, jestli ne přímo nejznámější pražská stavba v secesním stylu. Jak již bylo řečeno při výstavbě této budovy, Obecní dům má podporovati umění výtvarné a hudební a má se v něm pěstovat ušlechtilý společenský život. Dá se říci, že to tato budova umístěná na Náměstí Republiky hned vedle Prašné brány na Praze 1 plní do dnešních dnů.
„Předkem“ Obecního domu nebyla jen tak nějaká stavba či stavební parcela nebo obyčejný parčík. Na tomto místě stával kdysi Králův dvůr, neboli městské sídlo českých panovníků od konce století čtrnáctého až do konce století následujícího. Dále měnila majitele, po požáru na konci století sedmnáctého došlo k stylové přestavbě a na konci století osmnáctého byl znovu přestavěn, tentokrát na kasárna a později na vojenskou školu. Na konec budova přešla do rukou Živnobanky, která ji nechala na začátku století dvacátého zbourat. Ve stejném období byla vypsána architektonická soutěž, která měla určit vítězný návrh pro budoucí kulturně reprezentativní centrum Prahy
Tuto soutěž vyhrál sice návrh autora Osvalda Polívky, ale Praha požádala o stavbu Antonína Balšánka, profesora české techniky, který byl mimo jiné také autorem Městského muzea na Poříčí či mostu Legií. Antonín Balšánek se ale zachoval gentlemansky a Obecní dům stavěl ve spolupráci s vítězem soutěže (i když samozřejmě vůbec nemusel). Samotná stavba poté probíhala od roku 1905 až do roku 1911. A již jen o sedm let později toto kulturní centrum města uvítalo čerstvě vzniklou samostatnou Českou Republiku, neboť jak hlásá pamětní deska na zdi Obecního domu: „Zde se dne 28. října 1918 ráno sestoupilo předsednictvo Národního výboru, aby jménem národa provedlo revoluční převrat, převzalo veřejnou správu a prohlásilo samostatnost státu československého. Zde dne 28. října kapitulovala branná moc habsburské monarchie před československou revolucí. Zde od 28. října do 13. listopadu zasedal Národní výbor, jako prvý parlament a vláda obnoveného státu, a zde byly vydány první zákony republiky.“ Politickou funkci ale budova Obecního domu plnila jen krátce, za to kulturní plní až do dnešních dnů.