Psychiatrická léčebna Bohnice je největším psychiatrickým zařízením v České republice. Nachází se v rozsáhlém de facto parkovém areálu v Praze 8 Bohnicích a má nyní již více jak stoletou historii.
Nápad postavit v Praze velký blázinec (či léčebnu pro choromyslné neboli psychiatrickou) se objevil na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Schválen byl v listopadu roku 1903 na zasedání zemského výboru. Došlo tehdy k rozhodnutí, že se zakoupí obrovský tří set hektarový pozemek jednoho z bohnických statků. Další rok se vypsala soutěž na architektonické návrhy pro moderní ústav a na podzim pak byla vyhodnocena. Vítězem se stal projekt Václava Hellera a Jana Evangelisty Deporta a vyzván k realizaci byl i projekt z druhého místa od Václava Roštlapila. Přípravy ke stavbě se začaly v roce 1905 a v srpnu o rok později se začalo stavět prvních šest pavilonů pro pacienty a vily pro personál. K dokončení první části výstavby došlo v roce 1912, kromě zázemí se v parkovém areálu nacházelo osm a dvacet pavilonů pro pacienty. To ale nebyl konec výstavby, rozestavěný byl tehdy stále ještě ústavní kostel svatého Václava a mnoho dalších budov včetně divadla, tenisových kurtů či hřbitova. Za první republiky zde vzniklo ještě sto dalších staveb a ústav umožňoval léčbu více jak tisíce sedmi set pacientů. Za druhé světové část zdejších budov byla předána nemocnici Na Bulovce a Výmolovu ústavu pro hluchoněmé. Na začátku komunistické éry měla být Psychiatrická léčebna Bohnice zrušena a její pacienti měli být rozmístěni po celé republice. Areál měl sloužit komunistické prioritě neboli armádě. Plány na konec musely být pozměněny, protože plánovaný přesun pacientů velmi rychle přeplnil cílové ústavy, proto se rozhodlo, že Psychiatrická léčebna Bohnice bude fungovat i nadále, i když ve zmenšené podobě pro tisíc pacientů v sedmnácti pavilonech. Vojáci zabrali nadpoloviční většinu areálu a také většinu hospodářských prostor, proto si léčebna musela zařídit znovu svoje vlastní. Stejně ale to co zbylo léčebným potřebám nepostačovalo. I rudý režim si uvědomil složitost situace a začal postupně vracet většinu „zarmádněných“ budov, naprostou většinu jich vrátil do roku 1964, ale některé zůstaly v zelených rukou ještě krátce po tzv. sametové revoluci. Nyní se Psychiatrická léčebna Bohnice snaží co nejvíce otevírat veřejnosti a bourat různá tabu a bariéry. Velkou oblibu mezi veřejností si například získal zdejší kulturní projekt Mezi ploty ale i další spíše umělecky zaměřené akce.