Rokokový zámeček a původně stará usedlost Rokoska se nachází v Praze 8 Libni v ulici Zenklova 167, poblíž nemocničního heliportu. Dříve se jednalo o velmi výraznou stavbu, dnes ho ale mírně zastiňuje jak budova bývalé Vychovatelny, tak vlastně celý areál nemocnice Bulovka i když stále je Rokoska díky své poloze na hřebenu výrazně rozpoznatelná.
Jak to už v okolí Prahy bývalo, i zde v Libni se rozkládaly veliké a úrodné vinice. O desítce z nich, které se různě dělily a spojovali víme již ze zápisů z šestnáctého století. Z jmen majitelů, která se tehdy objevují je možno vyjmenovat Matrouše Kolína, Jiříka z Plané či Pavla Bečváře. Již na začátku následujícího století je zde také zaznamenána v roce 1629 stavba lisu. Pozemky vinic se postupně slučovaly a tak kolem roku 1690 patřili již jen dvěma majitelům. Jedním z nich byl Emanule Gottfried Rochus z Lindenfelsu, po němž se nyní usedlost jmenuje. Během válek o dědictví, které rakousko-uherské mocnářství v první polovině osmnáctého století pronásledovaly byla usedlost a její zástavba (kromě lisu zde již tehdy existovaly jakási stavení pro dělníky pracující na vinicích) silně poničena. V roce 1765 Jan Nepomuk Schanck zde nechal vystavět patrový obytný dům, který rozšířil o altán a hospodářské budovy další majitel, jakým se stal staroměstský zlatník (či možná spíše průmyslový výrobce šperků) Prokop Ignác Gindle. V devatenáctém století měla Rokoska více majitelů a také sloužila různým účelům. Jeden čas zde byl cukrovar a od roku 1883 zde byl zřízen chudobinec. Praktickým účelům stavba sloužila i nadále, po druhé světové se stala součástí areálu nemocnice Bulovka, ale také v roce 1958 byla Rokoska zařazena na seznam kulturních památek. Poblíž zámečku se nachází také špýchar z osmnáctého století, který byl na začátku dvacátého století přeměněn na exhortní kapli, která sloužila blízké vychovatelně problémové mládeže (po změně režimu na komunistický byla samozřejmě odsvěcena a sloužila Bulovce jako sklad). Stavba je velmi hezkou ukázkou hospodářské barokní architektury.