Slovanský dům (lidově se mu také občas zkráceně říká Slováč) se nachází na rušné ulici Na Příkopě číslo 22 v Praze 1 Novém Městě. Dnes pravděpodobně nejvíce přitahuje návštěvníky zdejší multikino, ale celý zábavně nákupní komplex nabízí samozřejmě mnohem více.
Na místě, kde Slovanský dům stojí, se dříve nacházela novoměstská měšťanská zástavba. Není to doloženo naprosto jednoznačně, ale spekuluje se, že jedním z majitelů jednoho ze zdejších domů byl dokonce krátkou dobu na začátku patnáctého století i samotný Jan Žižka z Trocnova (přesněji řečeno, jsou zápisy, které za majitele označují jakéhosi Janka Jednookého, vrátného a později panoše na královském dvoře, který tento dům prodal za třináct kop pražských grošů v roce 1416). Asi nejzajímavějším majitelem zdejších měšťanských staveb byl na konci šestnáctého století Samuel Nejepínský, který navíc spojil dva zdejší domy v jeden celek. Ale spojování a rekonstrukci nedokončil. Jednalo se o spekulanta a podvodníka, který mířil výše, než bylo jeho místo v tehdejší společnosti a proto byl za podvody zatčen a odsouzen k propadnutí celého majetku. Šlechtickými se zdejší stavby staly v polovině sedmnáctého století. První pojmenování po majitelích získal na začátku století osmnáctého, kdy byl na krátko v majetku Jana Bartoloměje Verniera na Lipnici a domu se říkalo později na nějaký čas Vernierovský palác. Toto jméno se udrželo až do polovičky osmnáctého století, kdy si palác pořídil komoří Jan Václav Příchovský z Příchovic a po něm se paláci začalo říkat Příchovský. K velké přestavbě domu došlo na konci téhož století, kdy se ze šlechtických rukou dostal do majetku velkoobchodníka Jana Tuskany, který zde vytvořil luxusní sídlo pro celou svou rodinu.
Neobytnou zábavní funkci začal tento dům plniv po roce 1873, kdy byl prodán (paradox historie ohledně dnešního názvu) spolku Deutsches Casino. Ten budovu později různě podle potřeb upravoval a z původní architektury zůstala de facto jenom fasáda do ulice Na Příkopě. Německé kulturní centrum (Deutsches Haus) zde bylo až do roku 1945. Ale je naprosto logické, že po konci druhé světové nic podobného v samém srdci osvobozené Prahy být nemůže. Stavba byla vyvlastněna a přejmenována – tehdy získala svůj název Slovanský dům. Za tzv. komunismu sloužil de facto zábavním i kulturním účelům stejně jako dříve a stejně tak slouží i v dnešní době – v polovině devadesátých let byl Slovanský dům hlavním městem dlouhodobě pronajat a zrekonstruován.