Strakova akademie, sídlo české vlády, je velmi hezká neobarokní stavba, která se rozkládá na samém okraji Malé Strany v Praze 1. Nejlepší pohled na tuto budovu je z druhé strany Vltavy od Alšova nábřeží při Rudolfinu nebo mírně z boku ze staroměstské strany Mánesova mostu.
Na místě, kde dnes se rozhoduje o budoucnosti i každodenní přítomnosti našeho národa, se nacházela již v patnáctém století zahrada, kterou nabylo kolem začátku století sedmnáctého Tovaryšstvo Ježíšovo, lépe známé u nás pod názvem jezuité. Ačkoliv tento náboženský řád u nás nemá nejlepší pověst, tak ve skutečnosti nešlo o takové satanáše, jakými mylně v obecném povědomí jsou. Ovšem, část jejich úsilí byla zaměřena kontrreformačním či politickým směrem, ale také šlo o skutečně vzdělanou elitu své doby, která podporovala další rozvoj lidského vědění. Z tohoto důvodu, například jimi koupené zahrady nebyly využívány jen pro romantické procházky a poslouchání slavíků v listoví a jiné druhy růžencové meditace, ale byly přestavěny na botanickou zahradu pro potřeby Klementina, která pomáhala rozvoji biologie u nás. Za tuto proměnu odpovídal Jakub Horčický z Tepence zvaný téže Sinapius. Z léčivých rostlin, zde pěstovaných, tento vědec, či tehdy vlastně i alchymista, vyráběl různé léčivé lektvary a masti a jednou z nich prý dokázal i ulevit v problémech samotnému císaři Rudolfovi II. Jezuité zde později postavili i kapli svému zakladateli svatému Ignácovi a v druhé polovině století osmnáctého, zde ještě přibyl Letní dům. Když byl řád na nátlak politiků v roce 1773 zrušen, zahrada byla zprivatizována a v Letním domě byla zřízena o dvanáct let později tančírna, kterou o nějaký čas později nahradila barvírna. V období mezi lety 1847 a 1850 zde byla evangelická modlitebna. Ačkoliv dnešní budova Strakovy akademie vznikla ještě později, na počátek její historie se musíme mírně vrátit zpět. V roce 1710 hrabě Jan Petr Straka ustanovil ve své závěti nadaci, která měla z výnosů z několika šlechtických statků financovat akademii vzdělávající šlechtickou mládež pocházející z chudých či náhle zchudlých rodů. Různé, převážně byrokratické a kompetenční obtíže způsobily, že k stavbě budovy pro tuto akademii došlo až o téměř dvě staletí později – mezi tím nadace podporovala šlechtické studenty systémem stipendií. Na konec v roce 1889 císař František Josef milostivě schválil návrh na výstavbu budovy akademie, a mohlo se přistoupit ke stavbě. Výstavba podle projektu architekta V. Roštlapila probíhala v letech 1891 až 1896 a realizoval ji stavitel V. Bělský. Stavba zabrala čtyři tisíce metrů čtverečních a při její realizaci byla zbořena i stará jezuitská kaple sv. Ignáce. Kromě akademie zde brzy vzniklo i gymnázium s českými a německými třídami. Během první světové Strakova akademie nabídla své prostory Červenému kříži, který zde vytvořil nemocnici, ale činnost nadace probíhala nadále, jen internát byl přesunut do Valdštejnského paláce. Po vzniku republiky a následné likvidaci šlechtických titulů existence nadace pro neexistující děti ztratila smysl. Za první republiky využívala budovu různá ministerstva, sloužila také statistickému úřadu a Ústřednímu svazu československého studentstva. Sídlem vlády se poprvé Strakova akademie stala za Protektorátu (tehdy došlo i k úpravě stavby L. Machoněm – paradoxně, účastníkem protinacistického odboje), ale v roce 1942 byla loutková vláda donucena ji prodat Němcům, kteří zde zřídili Říšský soud. Po válce se ale vláda sem vrátila a sídlí zde až do dnešních dnů.