Bílá Labuť dnes z povědomí mladších generací spíše mizí. Možná si ji někdo spojí jen s nějakým socialistickým obchoďákem, který přece je fuj a ne trendy, jako dnešní nablýskané chrámy konzumu. Při tom stavba obchodního domu v ulici Na Poříčí je jednou z hezčích a také zajímavějších ukázek meziválečné architektury.
Na místě obchodního domu Bílá Labuť kdysi stával zájezdní hostinec s pivovarem. Říkalo se mu U Podušků, ale jen do doby, než tuto stavbu začalo zdobit vyobrazení ladného bílého ptáka, labutě. Podnik U Labutě byl velmi oblíbený, v devatenáctém století byl zde dostavěn i kabaret a na začátku století dvacátého také kino. Ve třicátých letech si místo vyhlédl majitel letenského obchodního domu Brouk a Babka a rozhodl se zde vytvořit své hlavní prodejní centrum. V lednu roku 1937 vypsal soutěž na návrhy a již v únoru její výsledky vyhodnotil (porovnejte si to s dnešními tanečky ohledně čehokoliv). Vítězi se stali architekti Josefové Kittrich a Hrubý. Realizaci stavby prováděla firma Jaroslava Vorlíčka.
Na stavbu velemoderního obchodního domu padlo obrovské množství materiálu – 340 vagonů cementu, 10 000 metrů krychlových písku a štěrku, 42 vagonů oceli a 2000 metrů krychlových dřeva. Stavba měla dvanáct pater, šířku čtyři a čtyřicet a hloubku sedmdesát metrů. Uvnitř stavby bylo pět nákladních výtahů a také naprostá tehdejší rarita – eskalátor vedoucí z přízemí do prvního patra. Obchodní dům Bílá Labuť (noví majitelé uctili tradici a také do průčelí umístili tohoto ptáka velikého osm metrů a lákajícího nakupující neony) měl také jeden evropský unikát, tím byly pneumatické pokladny, kde se hotovost od pokladníků přesouvala bleskovou rychlostí rovnou do účtárny a z ní se vracela účtenka a hotovost na vrácení. Pro nakupování byla stavba otevřena dva roky od vypsání soutěže neboli 19. března roku 1939. Svou popularitu stavba neztratila ani za dob tzv. komunismu a není divu, dá se říci, že až do sedmdesátých let se jednalo o nejmodernější obchoďák v Praze (což moc dobře o nápaditosti dob minulých nesvědčí). Dnes tato stavba (je vedena už i jako památka) je ale pomalu vytlačována z povědomí, zvláště že v její blízkosti se nachází výrazně modernější a větší Palladium.