Branické divadlo, které se nachází v ulici Branická v Praze 4, rozhodně nepatří mezi největší a nejznámější pražská divadla. Ale rozhodně hraje roli v kulturním životě našeho města a je součástí relativně mladé historie své čtvrti.
Až do dnešních dnů se dochovalo rčení, co Čech, to muzikant. Kdysi ale také rozhodně platilo, co Čech to člen nějakého divadelního spolku. Jedním z důvodů byla samozřejmě i církev, která měla zvyk během různých náboženských slavností hrát divadelní představení, které se týkaly převážně nějakého biblického příběhu. A je samozřejmě, že v době, kdy neexistovaly televize či počítače, taková zábava byla mezi lidem velmi oblíbená. A to samozřejmě lákalo i mnoho lidí k tomu, aby v přípravě slavnosti měli svou účast (a to nejen pro zábavu, ale určitě i pro prestiž ve svém okolí či pro okouzlení opačného pohlaví). Největší rozmach různých ochotnických spolků byl i spojen s národním obrozením. V devatenáctém století to patřilo spolu s jinými společenskými aktivitami k dobrému bontonu.
Z té doby také pochází Tělocvično hasičsko ochotnická jednota v Braníku, která vznikla v roce 1868. Tato skupina nadšenců ale neměla nějaké své stálé působiště. Hrála po různých hostincích a také od roku 1913 během teplejšího počasí v přírodní scéně v Krči, kterou pro divadlo zřídil místní velkostatkář. K budově kamenného divadla došlo až za první republiky. Základní kámen stavby, kterou navrhl branický stavitel V. Šindelář v neoklasicistním stylu, byl položen 27. července roku 1924. Budova vznikala na darovaném pozemku a se stavbou pomáhali všichni lokální nadšenci pro divadlo. I přes to nebyla to záležitost nejlevnější, celá budova stála i s výzdobou kolem jednoho milionu korun. Na všechny náklady se ale finance podařilo sehnat včas díky různým sbírkám. Branické divadlo bylo otevřeno prvního srpna roku 1925. Během druhé světové byla budova zabavena okupanty a sloužila jako sklad, ale po válce se vrátila ke svému účelu – hned poté, co ji nadšenci opravili. První poválečné vystoupení se odehrálo v listopadu roku 1945. Jeden čas sloužila budova potřebám České televize a také došlo k úpravám stavby, díky kterým zde vznikl i kinosál. Od sedmdesátých let se zde znovu začalo hrát a tak je tomu až do dnešních dnů.