Dům U černého jelena v Týnské ulici je stavba, která svým relativně novým „poasanačním“ vzhledem nevzbudí příliš mnoho pozornosti v centru středověké Prahy. To důležité, co se budovy týká, je v její historii. Přesněji v postavě jednoho člověka, který se v těchto místech narodil.
Původní stavba zmizela v přestavbách, kterými Praha procházela na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příliš mnoho se o ní neví, je ale samozřejmě, že nemohlo jít jen tak o nějaký úplně bezvýznamný dům. Zvláště protože se nacházel téměř v srdci hlavního města státu poblíž jeho největšího obchodního rynku, jakým bylo Staroměstské náměstí. Dnešní neogotická budova je dílem Aloise Elhenického.
Hlavní význam této stavby prozrazuje i pamětní tabule, která je na ní umístěna. Na ní se turista dozví, že právě v těchto místech se narodil Karel Škréta… V první polovině šestnáctého století se do Prahy přistěhoval jeho dědeček Jan, obchodník, mlynář a později také staroměstský měšťan a majitel několika dalších budov v Praze, včetně mlýnů a vinic v jejím okolí. Tento pán, jako i mnoho jiných jemu podobných, si díky růstu majetku zajistil i růst významu svého rodu a proto byl v roce 1570 povýšen do šlechtického stavu jako pán Šotnovský ze Závořic. Jeho druhorozený syn Konrád, který si zvolil úřednickou kariéru si někdy kolem přelomu šestnáctého a sedmnáctého století dům U černého jelena pořídil pro sebe a pro svou rodinu. Ta se mu postupně rozrůstala a nakonec se mu také v roce 1604 (některé prameny uvádí rok 1610) narodilo čtvrté robátko, které pojmenoval Karel. Ten v domu U černého jelena vyrůstal až do bitvy na Bílé hoře. Jeho rodina byla totiž protestantská. A proto matka (otec v roce 1615 zemřel) prodala zdejší majetek – a byla samozřejmě při tom, jako heretička před odchodem oškubána a odstěhovala se i se synem do Saska. Ten se později vydal do světa na zkušenou, učil se malovat a nakonec po přestupu na katolickou víru se znovu vrátil do Čech, kde mimo jiné se mu podařilo získat podvodně nedoplacený doplatek za prodej staroměstského domu. Tím se jeho spojení s „jelenem“ ukončilo. Dnes ho zde připomíná pamětní tabule, ale mnohem větší stopu zanechal svými nádhernými barokními obrazy, které mají převážně náboženskou tématiku.