Praha má několik historických domů U zlatého lva, tentokrát se budeme věnovat tomu, který se nachází přímo na Malostranském náměstí a patří mezi jediné renesanční stavby na tomto rynku.
Původně na jeho místě stával gotický dům, který sloužil jako sladovna. Při přestavbě do renesanční podoby byl ve zdivu zachován také kousek původní malostranské hradby (z dob gotiky je možno ještě shlédnout pozůstatky při návštěvě sklepení domu). Stavbu si objednal měšťan Vít Skála a ten ji věnoval svému zeti. Spřízněný byl s kulturní autoritou tehdejší doby, humanistickým spisovatelem Bartolemějem Havlíkem z Varvažova (stal se také později primátorem Menšího Města a dům mu vděčí za své klenby a dveřní oblouky). Dům u zlatého lva byl ještě jednou výrazně přestavěn a to v roce 1608, tuto přestavbu objednal jeho majitel Václav Trost z Tifenthalu, tuto přestavbu na první pohled hned připomene letopočet roku, kdy byla prováděná umístěný na štítu domu U zlatého lva. V rudolfinském období v této stavbě vznikla vinárna U mecenáše. Kolem poloviny sedmnáctého století získal dům stavitel Santini de Bossi. V polovině osmnáctého století zde vznikla první zastavárna v Praze, předchůdce dnešních obludných bazarů, které jsou morem každého dnešního města. Při tom idea této instituce, která přišla ze slunné Itálie byla velmi chvályhodná. Nešlo o místo kde by si kriminálníci a různé pochybné živly přivydělávaly prodejem věcí pořízených za pět prstů, ale mělo se zde řešit zástavou nějakého majetku problémy lidí, které situace jindy hnala přímo do náručí lichvářů. Užitečnost zřízení zastavárny potvrdil fakt, že již pět let po jejím založení v roce 1753 bylo pro její potřeby nutno rozšířit provoz dokoupením vedlejší stavby U tří korun. Zastavárnu dům U zlatého lva hostil až do roku 1824. Jednou ze zajímavůstek a možná i inspirací pro dnešní dobu je fakt, že z výtěžku jaký zastavárna přinášela se financovala malostranská káznice (před budovou se zase nacházel dřevěný osel na jehož ostrý hřbet byly za trest sázeny mimo jiné ženy lehčích mravů).