Secese v Praze má mnoho velmi hezkých představitelů, málokdo ví, že na zaprášené Zenklově ulici v Praze 8 Libni se nachází jeden z nich. Jde o libeňskou Sokolovnu, jeden z chrámů podporujících dobrým a pravidelným výcvikem těla rozvoj našeho ducha.
Na začátku osmdesátých let devatenáctého století, bylo v okolí Libně již sedm sokolských jednot (geniální myšlenku Miroslava Tyrše v Čechách podpořilo tehdy již sto takovýchto organizací). A Libeň nechtěla být pozadu, proto v říjnu roku 1884 v hostinci u Deutschů došlo k založení zdejší tělovýchovné jednoty. K prvnímu cvičení došlo již o pár měsíců později a to na stejném místě, o tři roky později se přesunulo do zdejší školy a v roce 1887 Sokol získal od města pozemek na letní potřeby. Je jasné, že takovéto poloprovizorní podmínky nemohly nikomu pořádně vyhovovat. Proto byl v roce 1887 založen fond, jehož účelem bylo získat prostředky na výstavbu tělocvičny. Tento fond prostředky získával různými prostředky. Počínaje samozřejmými různými sbírkami a na organizování různých zábav či divadelních představení konče, ale sbírky nešly nějak moc rychle, deset let po založení fondu neměl nasbíráno ani deset tisíc korun (i když samozřejmě koruna tehdy měla úplně jinou hodnotu). Pozemek pro stavbu sokolovny se podařilo za výhodných podmínek sehnat dvacet let po založení fondu. U stavby se zároveň naplánovalo nové veřejné lázně a díky tomu se podařilo získat dalších šedesát pět tisíc korun k již získaným čtyřiceti a stavba mohla úspěšně začít, základní kámen byl položen v říjnu roku 1909. Projekt byl autorství Emila Králíčka a stavbu prováděla firma Matěj Blecha z Karlína. Sokolovna v Libni byla dokončena velmi rychle – stalo se to za necelý rok v srpnu roku 1910. A tak Libeň získala další velmi hezkou stavbu, navíc Sokolovna je umístěna vedle dvou jiných zajímavůstek, Libeňského zámečku a „provizorního“ kostela svatého Vojtěcha – mimo jiné také autorství výše zmíněného Emila Králíčka. Za první světové Sokolovna sloužila jako lazaret, válečné požadavky měly jiné priority než volnočasové cvičení. Za první republiky se zde samozřejmě cvičilo, ale za druhé světové se libeňská Sokolovna proměnila na letecký sklad. Po komunistickém převratu sice Sokolovi logicky nepatřila, ale alespoň plnila svůj účel. Cvičily zde děti z blízké školy a také ji využívala Tělovýchovná jednota Meteor. Po roce 1990 byla stavba vrácena Sokolu a od roku 2001 byl uznán i její architektonický přínos a byla vyhlášena národní památkou.