Hlávkův most, který spojuje Holešovice s rozhraním Nového Města a Karlína je jedním z pražských mostů, který nese své jméno od dob vzniku až do dnešních dnů. Je pojmenován po významném filantropovi, staviteli a hlavně zakladateli ČAV Josefu Hlávkovi.
V roce 1899, v místech kde se dnes nachází Hlávkův most a dříve se nacházel starodávný brod, zde vznikla provizorní dřevěná lávka o imponující délce téměř šesti set metrů. Tato stavba byla důležitým spojením vnitřního města nejen s Holešovicemi jako nově a rychle vznikající čtvrtí, ale hlavně umožňovala rychlý přístup na holešovická jatka. Výstavbě plnohodnotného mostu bránily majetkové spory, protože ostrov Štvanice patřil rodu měšťana Židlického. Poté co město jeho pozemky vykoupilo, mohlo se přikročit ke stavbě mostu. Ta probíhala ve dvou etapách v letech 1908 až 1912. První část, která byla kratší a měřila necelých sto metrů spojovala pravý břeh řeky s ostrovem Štvanice. Tato část byla železná. Druhá část, která spojovala ostrov s Holešovicemi měřila dvě sta metrů a byla železobetonová – beton, byť jde o materiál z dob antických byl tehdy považován za nějakou nepříliš jistou a funkční novotu. Na konci druhé světové byl Hlávkův most svědkem barbarství války. Tehdy Němci nejdříve hnali české ženy a děti před svými tanky a díky tomu se jim podařilo obsadit také ostrov Štvanice. V odpovědi na tento čin jim povstalci poslali ultimátum, že jestli budou v takovýchto postupech nadále pokračovat, na pražské barikády budou uvázány pro změnu děti a ženy z německých rodin. Od roku 1956 byl most šest let rozšiřován na téměř dvojnásobek původní šířky. Tehdy také zmizela původní železná část a byla také přestavěna pevnější železobetonové podobě. K úpravám došlo při stavbě magistrály. Tehdy byla upravena jeho předmostí a tím se také zakryla i část jeho výzdoby. Na holešovické straně jde o sousoší Humanita a Práce, které vytvořil Jan Štursa. Dvanáctku medailonů vytvořili sochaři Otto Gutfreund a Josef Mařatka.