Praha často ukrývá různé vzácnější či zajímavější stavby v místech, kde by je asi nikdo nečekal. Mezi takové patří určitě i kostel svatého Vavřince, který je v Praze 5 Butovicích a patří svým původem mezi starší pražské kostely.
Schválně bylo na začátku použito slovo starší a ne nejstarší, protože doba vzniku tohoto kostelíku není tak úplně jistá. Dá se vycházet z prvních písemných záznamů o místě Butovice (které by mělo mít svou církevní stavbu). Ty byly z druhé poloviny jedenáctého století. Ale konkrétní informace o kostelu sv. Vavřince jsou až ze století třináctého. Z původní stavby toho ale příliš nezbylo, je zde románská apsida a v ní kusy zdiva a původní okénka, která byla objevena v šedesátých letech dvacátého století. Kostel byl v průběhu věků také několikrát přestavován. K jedné z přestaveb došlo v druhé polovině sedmnáctého století, díky ní kostel získal své barokní schodiště. Také v té době zde byla zvonice, protože základy té dnes existující pochází právě z těchto let. A co více, tento malý mimopražský kostel se mohl pochlubit zvonem, který vytvořil tehdy velmi známý zvonař Brikcí z Cymperku (tento pán je například spojovaný s vinohradskou, dnes již zaniklou, vinicí Zvonařka). V sedmnáctém století došlo k různým barokním úpravám a výzdobě interiérů. Z úplného konce tohoto období se zde nachází malby Jana Sauera – malíř sice je neznámý, ale jeho jméno bylo dochováno díky věci stejně věčné jako umění, neboli díky účetnictví. K velkému rozšíření kostela došlo na konci století devatenáctého – tehdy se loď svatého Vavřince de facto zdvojnásobila. Nejvýznamnější osobností, která je s tímto kostelem sv. Vavřince a vůbec celou zdejší farností spojena, je Antonín Jaroslav Puchmajer, který zde působil dva roky na samém počátku devatenáctého století. Ačkoliv šlo o kněze, byl také velmi významným josefínským osvícencem, který se zlatým písmem zapsal do dějin české literatury a poezie. Jako první také zaznamenal na našem území romštinu a mimo jiné i z ní překládal.