Poblíž ulice Radimova na pražském Břevnově se nachází zvláštní osmiboká věžička v nepříliš dobrém stavu. Asi málokdo dnes tuší, že se jedná o původně docela oblíbené poutní místo (a také připomínku bývalého kláštera), kterým kaple zasvěcená Panně Marii kdysi dávno byla.
Zdejší pozemky si v šestnáctém století zakoupila paní z Martinic. Její dědic, nejvyšší purkrabí Bernard Ignác požádal pražskou konzistoř v roce 1665 o to, aby zde mohl založit kopii kaple v Ottingenu. Povolení mu bylo uděleno a již v příštím roce šlechtic přenechal správu nové stavby řádu Kajetánů (ti konec konců celé Kajetánce dali i jméno). Stavitel kaple není úplně jistý, nejčastěji se uvádí J. Gotzingera, kterého si pan z Martinic pozval až z rakouského St. Florianu. Zvláštní a nepříliš barokní tvar kaple je, jak už bylo uvedeno výše, inspirován ottingenskou kaplí, jejíž původ můžeme hledat v počátcích doby románské.
Kaple se brzy stala oblíbeným poutním místem. Navštívili ji dokonce i panovník a po něm císařovna vdova. Po smrti hraběte zakladatele byl zde uložen jeden díl jeho srdce. Náboženským účelům budova sloužila až do doby josefínské. Tehdy byl řád kajetánů zrušen, jeho pozemky na čas spravoval náboženský fond, který zdejší sídlo prodal hraběti z Hennetu. Kaple byla v roce 1791 odsvěcena. Kaple postupně chátrala a poté co ji zakoupila hraběnka Kounicová, byla ubourána i její přední část. Zbytky zajímavé památky neušly pozornosti milovníků historie a od počátku dvacátého století se začaly objevovat nápady, že by mohlo dojít k její rekonstrukci a záchraně. Velmi dlouho ale vše zůstalo jen u slov, nápadů a plánů. K jisté realizaci došlo až v době, která paradoxně jinak k církevním památkám až tak vstřícná nebyla. V roce 1964 se rozhodlo, že kaple bude obnovena a čtyři následující roky došlo k různým opravným a rekonstrukčním pracím. Bohužel po roce 1968 práce ustaly, ale přinejmenším budova získala střechu a také byla částečně dostavena. Stavba je dnes památkově chráněna, ale město se k ní chová macešsky.