Klementinum, jedna z barokních perel Starého Města pražského se nachází poblíž Karlova mostu v Praze 1. Jde o velmi rozlehlou stavbu, zastavěná plocha zabírá kolem dvou hektarů a tím patří k jedněm z největších stavebních komplexů v Evropě. Původně sloužila jako jezuitská kolej, nyní se zde nachází sbírky Národní knihovny.
Jezuité, řád pozvaný Ferdinandem I. v roce 1556, měli jeden hlavní úkol. A tím byl boj s reformací a nahnání, tolerovaných ale neoblíbených mocnými a církvi, protestantských oveček zase na vřelé lůno Vatikánu. Tento řád rozhodně nemá v českém povědomí příliš dobrou pověst a je často brán jen jako cosi primitivně fanatického a nenávistného, co pouze pálilo knihy jako páter Antonín Koniáš. Ve skutečnosti šlo ale o de facto intelektuální elitu katolické církve a nějaké pálení heretických spisků nepatřilo k hlavním natož jediným činnostem řádu. Jezuité ovládali velmi dobře metodu cukru a biče a protože v době příchodu do Českého království rozhodně nebyli v nejsilnější pozici, proto začali se slazením. Usadili se nejdříve v bývalém klášteře dominikánského řádu u svatého Klimenta, poblíž Karlova mostu. Hlavním cílem jezuitů bylo od začátku vychovat si nové generace a přesvědčit elity, aby k „herezi“ měly podobný přístup jako oni, mezi mocnými byli velmi oblíbenými zpovědníky i učiteli, zvláště pro velmi flexibilní přístup k světským záležitostem. Ke svému cíli ale Tovaryšstvo Ježíšovo potřebovalo školu, protože vysoké učení pražské bylo de facto v rukou protestantů. Koleje provozované v jejich sídle byly v době pobělohorské, kdy se najednou jezuité stali vedoucí náboženskou silou (ačkoliv na krátko během panování Zimního krále byl řád ze země vykázán), nepostačující – již v roce 1622 byly ke Klementinu připojeny fakulty právnická a lékařská z Karolina. Stavby patřící k dnešnímu Klementinu začaly vznikat ještě před Bílou Horou, například kostel svatého Salvátora či Vlašská kaple. Hlavní komplex, kterému za oběť padla tehdy celá měšťanská čtvrť – třicet domů, sedm dvorců, tři kostely, klášter a zahrady, ale začal vznikat až v roce 1653 (kdy byly pražské univerzity spojeny na Karlo-Ferdinandskou), pravděpodobně podle návrhů F. Carrattiho. Další budovy vznikaly až do roku 1726, s výstavbou Klementina je spojeno i jméno C. Luraga, který se podílel na výstavbě přibližně osmdesáti barokních stavbách v Čechách. V posledních letech stavby vznikla například vysoká hvězdárenská věž (tam ale svůj podpis zanechal domácí architekt F. M. Kaňka). Samozřejmě Klementinum bylo i po ukončení stavby neustále zdokonalováno, tak aby vyhovovalo praktickým i módním (s tím ale je spojena i například propaganda) požadavkům své doby, takže například ona výše zmíněná hvězdárenská věž byla přestavěna v roce 1748 A. Luragem. Všecko někdy končí a tak skončila i moc jezuitů, kdy světšké vlády se rozhodly tento řád, který často vytvářel téměř nezávislou náboženskou strukturu, zlikvidovat. U nás k tomu došlo v roce 1773, Klementinum tehdy přešlo pod správu univerzity a arcibiskupství. Marie Terezie v roce 1777 yyhlásila zdejší knihovnu za Veřejnou císařskou a královskou univerzitní knihovnu. Klementinum ale souběžně kromě knihovny ještě sloužilo potřebám univerzitním, tuto funkci přestalo plnit až od roku 1930. Až do roku 2008 se zde nacházela také Technická knihovna. Nyní se vedou debaty o tom, jestli Klementinum je postačující, či na jak dlouho jeho prostory vystačí. S touto debatou byl například spojen i projekt Blobu architekta Kaplického.