Český hydrometeorologický ústav sídlí již od roku 1954 v budově bývalého Komořanského zámku. Tato zajímavá a samozřejmě i památkově chráněná stavba se nachází v ulici Na Šabatce číslo 17 v Praze 12.
Nejstarší historie Komořan je pravděpodobně velmi spojená s historií vedlejších Modřan. Obec je zmiňována jako dar Vratislava II. českého panovníka z jedenáctého století. Zdejší nepříliš velký majetek měl být spravován nejdříve Vyšehradskou kapitulou a později na začátku čtrnáctého století ho dostal do správy blízký zbraslavský klášter cistericiáků. Asi to nebylo příliš výnosné panství, protože mniši v roce 1333 správu přenechali doživotně paní Jenofitě z Obořiště (která jim ale zase pro změnu přenechala ke správě část obce Jarpice, jen tak zadarmo to nebylo). Později se správa a majetky různě měnily, ale stále zde nikde není doložena písemná zmínka o nějaké tvrzi či hrádku, jedná se vždy jen o převádění dvora či statku. Založení takového opevněného sídla se připisuje až rytíři Václavu Sturmovi (nebo také Šturmovi), který Komořany odkoupil na konci šestnáctého století. Jádro této tvrze se nachází ve sklepích Komořanského zámku.
Ale ani v rukou Šternů Komořany nezůstaly dlouho. Po Bílé Hoře jim byly zabaveny a začal je znovu spravovat Zbraslavský klášter. Ten v osmnáctém století nechal větší část původní renesanční stavby zbourat a místo ní postavil barokní zámeček, který sloužil opatům, jako místo odpočinku od každodenních klášterních starostí. Nejslavnější chvíle sídla přišla v roce 1742, kdy zde byla vedena mírová jednání mezi tehdejšími evropskými velmocemi Rakouskem a Francií – nakonec ale neúspěšná. Komořany i s rezidencí přešly během reforem Josefa II. (ty zrušily klášter) do správy Náboženského fondu, který je přeprodal v roce 1825 knížeti z Ottingen Wallersteinu. Ten se ho o čtyřicet jedna let zbavil, novým kupcem se stal rytíř z Albertů. K větším přestavbám došlo ještě na začátku dvacátého století, kdy kdy majetky spravoval K. Schulz. Po něm se budova dostala do rukou státu (ale bylo to ještě ve třicátých letech, ne během znárodňování) a ten ji od roku 1954 dal v užívání v úvodu zmiňovaného Hydrometeorologického ústavu.