Nový hrádek u Kunratic

V Kunratickém lese můžeme najít zříceninu, která se jmenuje Nový hrad či Nový hrádek. Občas se také ještě uvádí německé názvy Wenzelstein a Wenzelsburg i když oba by měly být spíše novějšího data, které připomínají jeho zakladatele neboli našeho a krátce i německého krále Václava IV.

Nový hrad byl založen v roce 1411 (kdysi se uváděl rok 1391, který zmiňoval ve své kronice Václav Hájek z Libočan, ale toto datum bylo později prokazatelně vyvráceno). O čtyři roky dříve náš panovník (tehdy již spíše slabší a věnující se více vlastním zájmům než řádné správě státu) získal zadlužené kunratické panství (což je mimochodem jasný důkaz, na nepravdivost Hájkova údaje) a při loveckých výpravách se mu zalíbil zdejší ostroh, který obtékal potůček.  Stavbu zahájilo vykopání patnáct loktů hlubokého a třicet loktů širokého příkopu. Další stavební práce prováděla měšťanská stavební huť pod vedením mistrů Hertvína a Kříže (ten druhý se krátce zúčastnil i výstavby sv. Víta). Vše probíhalo velmi rychle, již v říjnu následujícího roku je doloženo, že zde pobýval král Václav a vydával edikty. Nový hrad měl sedmdesát metrů na délku a v nejširším místě měl metrů čtyřicet. Hlavní palác měl dvacet tři metrů délky a osm šířky.

Do dnešních dnů není úplně jasné, jestli Nový hrad byl původně plánován jen jako jakýsi lovecký zámeček nebo měl i významnou obrannou roli, faktem je, že panovník si ho velmi oblíbil, bydlel na něm hodně často (nahradil asi jeho dříve milovaný Točník) a byl zde i navštěvován zahraničními posly. Nový hrad byl také svědkem jeho posledních dnů. Během husitských bouří se novoměstští rozhodli krále dotlačit k zákroku proti husitům a začali ho děsit informacemi, že vzbouřený dav se chystá napadnout i jeho sídlo. Poté co došlo k defenestraci a vyházení konšelů, panovník se tak rozčílil, že místo zásahu proti rebelům ho pravděpodobně sklátila mrtvice a šestnáctého srpna roku 1419 na Novém hradu zemřel. A doba husitských bouří mohla nerušeně v zemi bez krále začít.

Václavovo lesní sídlo příliš dlouho svého pána nepřežilo. Zůstalo v katolických rukách, byl i navštíven německým králem Zikmundem, a nepřátelská pevnost poblíž Prahy nemohla vydržet věčně. V prosinci roku 1420 byl hrad husity obležen a na konci ledna také dobyt, vypleněn a vypálen. Do dnešních se zachovaly i stopy po husitském obléhacím táboře poblíž hradu. Z pevnosti zůstaly již jen ruiny (ve kterých vznikla v roce 1721 kaple zasvěcená … Václavem ubitému Janu Nepomuckému a malá hájovna), které nebyly obnovovány. Část z nich vzala za své díky těžbě v blízkém lomu a většinu nakonec pobořili správci zdejšího panství, kterým návštěvníci hradu v devatenáctém století plašili zvěř v revíru. A pánova srnka je přeci důležitější než naše historie.


This entry was posted in Praha 4 and tagged . Bookmark the permalink.

Leave a Reply