Kongresové centrum neboli bývalý Palác kultury je velmi výrazná stavba na vyšehradském konci Nuselského mostu. Dříve byla považována za jednu z ošklivějších pražských budov, dnes se většina občanů hlavního města s ní smířila.
Po dokončení Nuselského mostu najednou pankrácká pláň začala být velmi atraktivním místem s výtečným spojením se zbytkem města. Není divu, že se tehdejší mocipáni rozhodli na zdejším prázdném pozemku poblíž vstupu do Vyšehradu rozhodli vystavět Palác kultury či Sjezdový palác, který by podle sovětských tradic měl začít sloužit kulturním a společenským (v tom i čistě partajním – jako byly například sjezdy KSČ) potřebám celé země. Byla vypsána architektonická soutěž a stavba paláce spolu s úpravou pankráckého předmostí byla zahájena pod vedením inženýra Eduarda Matysky zahájena v roce 1976. Šlo o opravdu velkolepé dílo, které se podařilo ukončit v plánovaném termínu – a to za tzv. reálného socialismu byla věc nepříliš obvyklá. Ke slavnostnímu otevření došlo druhého dubna roku 1981 a již o čtyři dny později byl zde zahájen šestnáctý sjezd komunistické strany. Stavba se těšila i velkému zájmu normální veřejnosti. Po sjezdu byly zde byly dva dny otevřených dveří a Palác kultury navštívilo více jak sto tisíc lidí. Ačkoliv počáteční zájem věštil paláci hodně dobrého, jeho politické využívání, spojené s častými omezeními a neustálým uzavíráním jeho prostor (včetně luxusní restaurace s krásným výhledem na metropoli) neboť komunističtí mocipáni se báli lidu, jehož jménem vládli, způsobilo opak. Budova nebyla moc oblíbená a postupně i návštěvnost upadala.
Po tzv. sametové revoluci se stavba stala majetkem hlavního města, které se rozhodlo, že jeho původní využití musí být přizpůsobeno moderním potřebám. Byla změněna právní forma původní příspěvkové organizace a zřídila se akciová společnost Kongresové centrum. V letech 1998 až 2000 zde došlo ke generální rekonstrukci a dostavbám, aby stavba mohla být hostitelem Mezinárodního měnového fondu. Paradoxně tehdy došlo k jedněm z největších manévrů v Praze a k různým uzavírkám okolí, které byly s touto akcí spojeny a které, ačkoliv se to nikdo veřejně neodvážil říci, velmi připomínaly odtrženost tzv. elit od normálních lidí z komunistických časů. Od té doby se zde konalo větší množství podobných akcí, konferencí a různých větších či menších sjezdů.