Novomlýnská vodárenská věž se nachází v Praze 2 na jižním předpolí Štefánikova mostu. Občas se této budově také říká Dolní novoměstská věž nebo Petrská věž – podle umístění, kde se nachází čili v dolní části Nového Města v Petrské čtvrti.
Tato budova má pravděpodobně pro mnohé čtenáře velmi dlouhou historii. Dá se říci, že je od začátku spojena s vznikem z dalšího pražského města, které založil blahé paměti Otec vlasti Karel IV. Vodárenská věž zde totiž stála již v druhé polovině čtrnáctého století. O této budově, kromě toho že existovala, nic bližšího nevíme. Je známa pouze její funkce, ale například architekt či přesné důvody a doba pozdějšího zániku již zdokumentovány nejsou. Za pravděpodobné se považuje, že věž byla tak často ničena různými požáry, že prostě postupem času se stala neopravitelnou a zanikla. K její nové výstavbě došlo na konci renesančního období v letech 1602 až 1605. Byla to budova, kterou se Nové Město velmi chlubilo a to nejen s ohledem na využití drahého materiálu, ale i protože byla nejvyšší takovou stavbou v Praze navíc velmi bohatě zdobenou a doplněnou vyhlídkovou lodžií s dvanácti okny.
Tato ozdoba města vydržela neporušená relativně krátce. V únoru roku 1655 přišla velká voda s ledovými krami, která nejdříve budovu narušila a poté i na dvě části rozdělila, z nichž jedna skončila v bouřící vodě a druhá zůstala již jen jako torzo původní věže. Tehdy došlo k propojení dvou vodárenských systémů a o tři roky později byla postavena nová vodárenská věž, která se nacházela na místě té původní, povodní zničené, stejně jako i vzhled byl z části inspirován předchůdkyní – možná protože byly i využity některé starší elementy. Svou funkci přestala plnit v roce 1877 a v následujícím roce byla poškozena úderem blesku. Přibližně od druhé poloviny dvacátého století začala novomlýnská věž plnit funkci vyhlídkovou. V devadesátých letech došlo k privatizaci, ale na konec se vrátila zpět do majetku hlavního města.