Dřevěný pravoslavný kostel svatého Michala na Smíchově je jednou z ukázek, jak spousta velmi zajímavých věcí je před našimi zraky ukryta i když jsou vlastně na dosah ruky. Tato velmi originální, z pražského hlediska, stavba se nachází při tom na svahu velmi navštěvovaného Petřína v horní části zahrady Kinských.
Budova je zajímavá nejen svým originálním vzhledem. Zajímavý je i její původ. Postavena totiž nebyla na svahu Petřína, ale více jak pět set kilometrů dále dále na východ na Podkarpatské Rusi dnes spíše známé jako Zakarpatská Ukrajina ve vesnici Veliki Lučki. Kostel svatého Michala vznikl v druhé polovině sedmnáctého století. V století následujícím, v roce 1793, byl přenesen do sousední vesnice Medvedovce. Ale nebyl to konec cestování tohoto kostelíka. V meziválečném období k Československu patřila také Podkarpatská Rus a přišel v roce 1929 čas pro další stěhování. Stavba byla znovu úplně celá rozmontována, po kusech převezena a od nuly sestavena v Praze na svahu Petřína. Za přesunem byl mimo jiné zájem Národního muzea, které spolu s Ministerstvem školství celý přesun na čtyřech železničních vagonech uhradilo. Mimochodem nešlo o jediné takové cestování pravoslavného (či vlastně možná přesněji řecko katolického – tato církev byla jako jakési zlé západní či vatikánsko buržoazní zkažení původního pravoslaví v Sovětském svazu zrušena) kostela. V Pardubicích v Jiráskových sadech „vyrostl“ v roce 1935 také jeden takový. Nejde ale o svatého Michala ale o svatého Mikuláše. Ale zpět z Východních Čech do Prahy, kostelík jako de facto součást národopisných sbírek přežil i období tak zvaného komunismu či reálného socialismu, jen skončil v dosti zchátralém stavu. Ačkoliv se po roce 1989 zde plánovalo vytvořit zajímavý skanzen, k realizaci této ideje ze samozřejmých (ach ty peníze) důvodů nedošlo. Ale přinejmenším byl kostel sv. Michala zrekonstruován. V roce 2008 se kostel dostal pod správu pravoslavné církve a ta ho také zpřístupňuje veřejnosti – a samozřejmě se zde konají pravidelné náboženské obřady.