Římskokatolický kostel sv. Voršily se nachází poblíž Národního divadla na Národní třídě v Praze 1. Jedná se o vrcholně barokní budovu, která je ale relativně vnořena do okolní zástavby a v celkem úzké ulici až tolik zrak nepřitáhne.
Na stavební parcele, kde se dnes nachází kostel svaté Voršily se dříve nacházela měšťanská zástavba. Do dnešního dne se zachovaly malé zbytky původního sklepení, které je možno najít v zadní části chrámu. Plány na stavbu kostela se objevily již v roce 1664, kdy Voršilky získaly zdejší pozemek pro svůj konvent. Byly dokonce nachystány i plány na stavbu svatostánku, ale nakonec se energie a finance věnovaly na budovu konventu a bohoslužby se konaly v jeho kapli. Je ale naprosto jasné, že sídlo řádu bez kostela to je jako závodník formule bez automobilu. Takže nakonec se přikročilo i ke stavbě hlavního kostela, který bude zasvěcen patronce řádu, čili sv. Voršile. Přípravné a bourací práce, které odstraňovaly zbytky měšťanské zástavby začaly v prosinci roku 1698. Plán byl vypracován v roce následujícím a jeho autorem byl Marcantonio Canevalle.
Ihned se začalo stavět, základní kámen nového kostela byl položen čtvrtého dubna. Paradoxně tento kostel měl slavnost položení základního kamene dvakrát. Podruhé se to odehrálo o tři roky později v září roku 1702, aby se slavnosti mohla zúčastnit nová představená řádu. Ale to již byla stavba téměř hotová, ve stejném roce se odehrály zde první bohoslužby. Šlo ale jen o finále hrubých prací, dokončování trvalo ještě následující dva roky a k vysvěcení chrámu biskupem Vítem Seiplem došlo 6. července roku 1704. Chrám byl ale postupně ještě zdoben. V roce 1706 byl zakoupen zvon, o čtyři roky později sochařská výzdoba hlavního oltáře a v roce 1723 byly objednány varhany. Různé další drobnosti byly doobjednávány až do konce čtyřicátých let osmnáctého století. V letech 1883 až 1884 došlo k velké opravě kostela, kterou prováděl A. V. Barvitius. Během této opravy byly obnoveny jak exteriéry, tak interiéry a také došlo k některým menším architektonickým změnám.