Ledebourský palác (často je také psáván jako Ledeburský) se nachází na Valdštejnském náměstí naproti Valdštejnskému paláci neboli naproti dnešnímu sídlu horní komory českého Parlamentu. V budově Ledebourského paláce se nyní nachází Národní památkový ústav.
Na místech kde dnes stojí Ledebourský palác se dříve nacházely dva renesanční domy, ze kterých se zachoval portál s vyznačeným rokem 1588. Tyto domy, kde již probíhala přestavba a slučovaní iniciované Antonínem Pankrácem z Gallasu, koupili v roce 1665 Novohradští z Kolowrat, definitivně je spojili v jeden celek, autorem byl J. D. Orsi a stavba byla dokončena v roce 1669. Na přelomu století sedmnáctého a osmnáctého vznikly slavné a krásné Ledeburské zahrady. Za autory jejich architektonických úprav jsou považování J. Santini a G. Alliprandi, jehož dílem je sala terrena, kterou zdobí nástěnné malby inspirované římskou mytologií a vlašskými vedutami. Z této úpravy zahrad pochází ještě socha Herkula a z roku 1730 je oslavný obraz V. V. Reinera Bitva s Turky, který zdobí stěnu jedné z teras. V roce 1717 byla stavba paláce přestavěna J. Santinim a o sedmdesát let později ji upravil (a také na svou dobu modernizoval zahradu) I. J. N. Palliardi, jehož kmotrem byl přeslavný architekt českého baroka K. I. Diezenhofer. V té době byl Ledeburský palác rozšířen také o vedlejší Drexlerovský dům. Stavbě dal své jméno hrabě Adolf Ledebour, který stavbu pořídil v roce 1852. Novobarokní vnitřní přestavba, při které palác získal například nové schodiště v příčném traktu budovy a další také v severovýchodním dvoru budovy, byla dílem architekta J. M. Hegera. V roce 1898 syn Adolfa Ledeboura Jan nechal upravit střechu a snesl atiku spojující štít s vikýři. Samozřejmě že to rakouský ministr orby nedělal osobně, stavbu měl pod palcem J. Linhart. Budova později sloužila nějaký čas zemskému výboru, po druhé světové zde bylo umístěno ministerstvo informací – pro jeho potřeby byla stavba i zahrady mírně upraveny na začátku padesátých let minulého století. A po tzv. sametové revoluci se Ledebourský palác stal hlavním sídlem Národního památkového ústavu.