Každý, kdo přijede na Palmovku v Libni si určitě všimne divné bělavé stodolovité budovy. Je to tzv. Libeňská, neboli Nová synagoga, jedno z mnoha svědectví, které nám připomíná, jak silnou židovskou komunitu měly kdysi české země.
Židé v Libni žili již před nějakými pěti sty lety, existence jejich čtvrti v této vesnici (což byla ve své době opravdu anomálie, nejstarší vyznavači monoteismu se tehdy koncentrovali ve městech) je doložena již v roce 1561, ale je tím pádem samozřejmé, že židovské osídlení zde bylo staršího data. První synagoga zde byla postavena v roce 1592 a lokální komunita vzkvétala. Od pánů získala podobná práva jako křesťanská populace a díky tomu se Libeň stala velmi přitažlivá – na začátku osmnáctého století zde žilo téměř tři sta židů. Nemusí se to zdát z dnešního pohledu mnoho, ale ve skutečnosti to byly dvě třetiny libeňské populace. Po dekretech Marie Terezie dokonce došlo ke skokovému růstu zdejší židovské obce až na sedm stovek obyvatel, ale tento počet se už dále nezvyšoval. Tím pádem i poměr vůči okolní populaci začal pomalu klesat.
Ale od populace zpět k synagoze. Stará budova z konce šestnáctého století byla velmi silně poničena povodní v roce 1845. Nešlo ji už dále používat, bylo nutno postavit nový svatostánek. Stavba na novém výše položeném pozemku (starou budovu se nechalo chátrat) byla zahájena rok po povodni, ale protáhla se na celých deset let. Jistou zajímavůstkou je fakt, že byla tehdy financována i z prostředků, které poničené Libni věnoval arcivévoda Štěpán, který se také zúčastnil položení základního kamene k této budově. Je to obrovský rozdíl v porovnání s velmi negativním přístupem k vyznavačům judaismu v dřívějších staletích. Náboženským potřebám sloužila tato novorománská budova až do vzniku protektorátu, kdy začalo poslední a nejsmutnější dějství historie židovské populace v českých zemích. Svatostánek byl v roce 1941 přeměněn na skladiště a po druhé světové již v Čechách nezůstal téměř nikdo, kdo by ho chtěl využít k původnímu účelu. A respekt tzv. komunistů k duchovnu byl obecně znám, tudíž synagoga i nadále sloužila jen jako sklad různého harampádí. Po roce 1989 byla budova vyklizena, obnovena a občas je využívána k původním účelům a občas slouží i různým kulturním akcím.