Menhartovský palác (občas také uváděný jako Šrámkův nebo Manhartovský dům) je jednou z nejhezčích staveb v Celetné ulici v Praze . Jeho barokní průčelí patří k nepřehlédnutelným ozdobám Královské cesty.
O první stavbě v těchto místech máme písemné záznamy z roku 1402, tehdy zde stál dům nazývaný U Koz. Tuto budovu pořídil v roce 1441 Jindřich z Plavna, velmi barvitá postava z dob husitské občanské války, která stála na té „špatné“ straně, neboli na královské. Budova byla v patnáctém a šestnáctém století rozestavována (nejdříve ve stylu pozdně gotickém a později v renesančním). Mezi pozdějšími majiteli určitě stojí za to zmínit dva, kteří stáli de facto na naprosto rozdílných stranách barikády. Víme, že v roce 1608 dům prodával Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který je jedním z českých pánů popravených na Staroměstském náměstí po porážce na Bílé Hoře. A v roce 1628 dům zase pro změnu pořídil Adam z Valdštejna, který se o rok dříve stal nejvyšším purkrabím a na pobělohorských konfiskacích majetků nepředstavitelně zbohatl. K velké barokní přestavbě došlo po roce 1700, kdy byla budova ve vlastnictví Jana Kristiana Stubiga z Konigsteinu. Ten ji ale nedokončil, v roce 1706 si stavbu pořídil Jan Bedřich Menhart (či Manhart) za necelých dvacet tisíc zlatých, který v dalších pracích pokračoval (no a záhada vzniku jména je právě odhalena). Fasáda do Štupartské ulice byla vytvořena po roce 1730, kdy dům byl pro změnu ve vlastnictví Mikuláše Hartmanna z Klarsteinu. V té době zde také byl ubytován jako host J. P. Molitor, který dům vyzdobil dvěma nástěnnými malbami, které se bohužel nedochovaly. Dům dále několikrát změnil majitele, v roce 1780 se jím stal továrník J. V. Sachr, který poblíž provozoval manufakturu na výrobu hedvábných šátků (mimochodem bourec morušový svého času nebyl něčím úplně exotickým a neobvyklým, výroba hedvábí se do Čech dostala již v sedmnáctém století) a dům nechal pravděpodobně F. Hegerem klasicistně upravit. Dnes se zde mimo jiné nachází Divadlo v Celetné.