Praha má velké množství zajímavých objektů, které zná naprostá většina zahraničních turistů, kteří do ní přijíždějí. Ale má pak také několik, které ti zahraniční návštěvníci příliš neznají, ale naprostá většina Čechů je zná výtečně. Mezi takovéto objekty patří určitě i palác Lucerna.
Tento víceúčelový palác, který se nachází v těsném sousedství Václavského náměstí spojuje ulice Štěpánská a Vodičkova. Palác Lucerna vznikal v několika etapách. První z nich začala v roce 1907 a byla dokončena v roce 1908. Stavbu financoval (a také spolunavrhl) Václav Havel (dědeček prvního českého prezidenta) a jeho manželka Emílie má být tím, kdo mu přinesl jméno, neboť po shlédnutí plánů měla prohlásit, že jí budova připomíná lucernu. O rok později, 31. října roku 1909 byl zahájen provoz zdejšího biografu neboli kina. Václav Havel velmi rychle usoudil, že tento objekt bude ještě více oblíbený, než se počítalo při první výstavbě, proto byl na nějaký čas uzavřen a zvětšen (kapacita se zvedla na více jak osm set míst), ke znovuotevření kina došlo v roce 1913 a ve stejném roce byla zahájena i další etapa výstavby paláce Lucerna. Ru výrazně zpomalil příchod první světové, i když ji úplně nezastavil. Poslední etapa (kdy se dokončoval velký sál a dům nad ním) začala v roce 1918 a k slavnostnímu otevření sálu došlo v prosinci roku 1920. Když v roce 1921 Václav Havel zemřel, rodinný podnik včetně paláce Lucerna po něm převzali společně bratři Havlové. Lucerna přežila i druhou světovou válku i když svůj provoz a zvláště zábavnou činnost musela podřizovat móresům a potřebám nacistických vládců českých zemí. Spolupráce bratří Havlů byla tehdy velmi často na hraně kolaborace, ale na druhou stranu podle poválečných svědectví jejich zaměstnanců tuto hranu nepřekročila a šlo spíše o ochranu vlastních pracovníků a jejich zájmů i za cenu nemilých kontaktů z hnědou správou. Po roce 1948 byl palác Lucerna znárodněn a na návrat do rukou rodiny Havlových musel počkat až do tzv. sametové revoluce.