Pinkasova synagoga se nachází na jižním okraji ŽIdovského hřbitova a ulice Široké v čp.23. Nyní neslouží jako synagoga, ale jako památník obětem holocaustu.
Pinkasova synagóga je po Staronové nejstarší pražskou synagogou. Velmi často je považována také za výtvarně nezjajímavější. Byla založena v roce 1479 rabínem Pinkasem a rozšířil ji v roce 1535 v pozdně gotickém až raně renesančním slohu jeho vnuk Aron Mešulem Zalman Horowitz. Nachází se v ní pozdně gotický sál, sklenutý žebrovou sítí na renesančních příporách. Jižní křídlo a empora neboli křídlo pro ženy byly dostavěny na začátku sedmnáctého století stavitelem Judou Goldšmídem de Herz.
Na stěnách Pinkasovy synagogy najde návštěvník jména Židů z českých zemí, kteří byli nacistickou vražednou mašinérií vyvezeni a zlikvidováni. Seznam není konečný, stále se objevují nějaká jména, která jsou na zdi synagogy dopisována. První a hlavní porci jmen obětí holocaustu v Česku sem v letech 1954 až 1959 napsali akademičtí malíři Václav Boštík a Jiří John a jejich počet byl 77 297. V roce 1968 byla Pinkasova synagoga mírně ohrožena spodní vodou a bývalý komunistický režim toho náležitě využil – došlo k definitivnímu zmražení vztahů tehdejší ČSSR se státem Izrael po šestidenní válce a takovéto drobné zlomyslnosti vůči židovské komunitě byly jedním z jevů této zahraniční politiky. Stavba byla uzavřena, nápisy začaly mizet a rekonstrukce se neustále vlastně bezdůvodně oddalovala. Pinkasova synagoga byla zrekonstruována až po tzv. Sametové revoluci, nápisy na zdech byly v letech 1992 až 1996 obnoveny a doplněny (podle toho jak se doloží další a další existence a také židovský původ zmizelé oběti nacistické hrůzovlády). Kromě samotné budovy a jmen obětí může návštěvník Pinkasovy synagogy také shlédnout v prvním patře výstavu nazvanou „Dětské kresby z Terezína 1942–1944“. Tam má možnost alespoň přibližně nahlédnout, jak asi mohl vypadat svět a mysl dítěte uzavřeného do židovského ghetta, které si nacisté drželi jako jakousi výstavku pro světové veřejné mínění.