Podolská vodárna a filtrační stanice, jak už její název naznačuje, se nachází v Praze 4 Podolí. Jde o velkou a velmi výraznou stavbu umístěnou kousek od Vyšehradu, které si musí všimnout asi každý, kdo jede po vltavském nábřeží.
Na začátku dvacátého století se Praha velmi rychle rozrůstala a to i administrativně. V roce 1922 vznikla tzv. Velká Praha a tím se také zvýšily problémy se zajištěním dostatku pitné vody civilizovaným způsobem (přeci jen časy obecních kašen a domácích studen pomalu končily) pro stále se zvětšující populaci. Vodárna a filtrační stanice již v Podolí existovala, ale její výkon byl naprosto nevyhovující – konec konců byla původně koncipována pro uspokojení potřeb Královských Vinohrad i když později se přizpůsobovala a obsluhovala nejen okolní čtvrti ale také například Smíchov. U všech projektů je důležitá nejen technická, ale i estetická stránka věci, proto se vypisují soutěže, kde se později hledá projekt ideálně splňující oba požadavky. V tomto případě to byl projekt profesora pražské techniky Antonína Engela. Stavba, kterou známe dnes, nevznikla najednou. Nejdříve byla postavena budova blíže Vyšehradu. Byla tam filtrační stanice, strojovna a také administrativní oddělení. Podolská vodárna byla ve svých počátcích schopná denně filtrovat 35 tisíc metrů krychlových vltavské vody. Potřeby města ale rostly a proto byla v letech 1956 až 1965 dostavena i druhá část budovy a tak vznikl celý dnešní komplex vodárny. Nová dostavba vycházela taktéž z projektu Antonína Engela, proto zde člověk může obdivovat jistou architektonickou čistotu, která může mnohým připomínat krásy antických staveb. Město a hlavně jeho populace ale rostly a rostou neustále. Tuto možnost původní budovy bohužel nemají a to i přes mnohá lepší řešení, které přináší technologický pokrok. V dnešních dnech proto Podolská vodárna a filtrační stanice funguje de facto jen jako záložní zdroj (a také vodárna pro čtvrti, které není možno jinak zásobovat) a odpovídá přibližně za deset procent vody v pražských potrubích – zpracovává se zde nejen čistá Vltava, ale míchá se zde vody i z Káraného a Želivky.