Socha svatého Václava na koni, která je umístěna v horní části Václavského náměstí se dá označit za jeden ze symbolů naší státnosti. Je také významným orientačním bodem pro návštěvníky i obyvatele Prahy, kteří si často dávají sraz „pod koněm“ neboli u ní.
Sv. Václav je rozhodně velmi významný symbol, ale jako historická postava je dosti silně kontroverzní. Dá se to doložit i jedním zajímavým paradoxem, je velmi zvláštní, že někdo kdo symbolizuje naši státnost byl za druhé světové velmi oblíbenou figurou kolaborantů a okupantů (kteří milovali odstraňování jiných historických postav jako byl například Rieger či Palacký), kteří netoužili po ničem jiném, než po zániku samostatného státu a de facto i národa. A je pak úplně jedno, jestli se souhlasí s výkladem historickým či dává mu nový spasitelský, který nás možná zachránil před osudem Polabských Slovanů (což je ale klasická historie na základě co by bylo kdyby), zahraniční „páni a vládci“ naší země ho prostě vždy měli rádi.
Historie historií, Václavova socha na bývalém Koňském trhu je rozhodně velmi zajímavým uměleckým dílem. Dříve na tomto náměstí stávala barokní socha téhož světce, ale ta byla přenesena v roce 1879 na Vyšehrad. V roce 1894 byla vypsána soutěž na novou sochu (původně dokonce měl sv. Václav stát na rampě před Národním muzeem) a tu vyhrál J. V. Myslbek a B. Schnirch. Myslbekovo vítězné dílo bylo na tolik monumentální, že se rozhodlo o umístění ho před muzeum, tak aby ještě více vyniklo. Jak to už v historii bývá, často zvítězí něco, co později není postavené. Tady situace byla podobná. Samotný sv. Václav je sice podle původního návrhu, ale byl průběžně vylepšován. K odhalení sochy našeho patrona obklopeného dalšími světci Prokopem, Ludmilou a Anežkou došlo až v roce 1912. A finální podobu tento náš symbol získal ještě o dva roky později, kdy tam přibyl jeden z posledních Slavníkovců neboli svatý Vojtěch (to už ale autor byl dva roky po smrti). Ačkoliv toto sousoší má velký význam v našich dějinách de facto od svého vzniku, národní kulturní památkou se stalo až v roce 1995.