Chrám Cyrila a Metoděje, který se nachází v ulici Resslova na Novém Městě je vrcholná barokní stavba. Její význam pro historii našeho národa nespočívá v architektuře či náboženství, ale v tom, že šlo o místo posledního dějství atentátu na Heydricha.
Tato velká a honosná barokní stavba začala vznikat v roce 1730. Návrh začal vypracovávat Pavel Ignác Bayer, který zemřel v roce 1933. Práce následně převzal a dokončil Kilián Ignác Dientzenhofer (jistý čas do stavby zasahoval i J. K. Spannbrucker. Základní stavba kostela probíhala rychle, už 30. října v roce 1735 byl kostel vysvěcen. Jeho patronem se ale nestali naši věrozvěstové. Byl jím Karel Boromejský, italský biskup ze šestnáctého století, který se stal slavný svou péčí o chudé a nemocné. Vysvěcení kostela ale neznamenalo, že by stavba byla úplně dokončena. Hlavní dokončovací práce probíhaly ještě dalších pět let. Emeritní dům, jehož byl kostel součástí byl během osvíceného panování Josefa II. v roce 1784 zrušen. Jeho budovy začal spravovat náboženský fond. Ten svěřil kostel armádě, která ho nechala odsvětit a začala využívat jako skladiště. I když po Josefovi přišli panovníci katolické víře oddanější, kostel se katolíkům nevrátil. V sedmdesátých letech devatenáctého století měl být přestaven pro potřeby technického vzdělávání, ale nakonec se tyto plány neuskutečnily. V roce 1877 byl pronajat zemskému divadlu, ale stále sloužil jako sklad. Po vzniku samostatného Československa o kostel požádala pravoslavná církev, která ho dostala ve třicátých letech. Byl vybrán za hlavní katedru a stal se z něj tak chrám sv. Cyrila a Metoděje.
Nejslavnější část historie kostela nastala v květnu roku 1942. Tehdy v Kobylisích parašutisté postřelili říšského protektora R. Heydricha, který později na následky zranění zemřel. Nacistická mašinérie začala šílet, ale na začátku nebyla schopna dostat se na stopu atentátníků. Bylo tak i díky tomu, že ředitel pojišťovny a starší chrámu Cyrila a Metoděje ve spolupráci s farářem téhož kostela Vladimírem Petřekem poskytli parašutistům úkryt v kryptě pod chrámem. Bohužel místo bylo prozrazeno a to jedním z parašutistů, kteří operovali mimo jádro skupiny. Gestapo a vojenské jednotky SS budovu obklíčili, ale naši hrdinové se nechtěli vzdát. Došlo k boji, ve kterém sedm hrdinů odolávalo více jak stonásobné přesile několik hodin. Přeživší boj ve chvíli jak se skončila munice spáchali sebevraždu. Nacisté za trest zrušili pravoslavnou církev, přímo pomáhající byli zlikvidování zbytek kněžích byl odeslán na nucené práce. Po osvobození byla církev znovu obnovena a také získala zpět svůj kostel na který v roce 1947 byla umístěna i tabule, připomínající hrdiny z exilové armády.