Schonfeldský dům (správněji ale mimo českou abecedu Schönfeldský) se rozkládá mezi ulicemi Anenská a Karlova na Starém Městě v Praze 1.
Dříve než vznikla tato stavba, tak na stejném místě stály tři samostatné domy, jejichž stopy je možno pozorovat ve sklepení. Jeden z nich v patnáctém století byl domovem pro u nás nepříliš známé náboženské hnutí či možná spíše sektu bekyní. Toto hnutí bylo sice ve čtrnáctém století označeno papeži za heretické, ale papež Evžen IV. je v následujícím století rehabilitoval. Ke sloučení staveb (tehdy v renesanční podobě) došlo až v osmnáctém století. Tehdy si domy pořídil a nechal spojit a ozdobit pozdně barokním průčelím v roce 1785 Jan Ferdinand ze Schonfeldu. Ten zde také založil vydavatelství novin a pro své Schönfeldské c. k. pražské noviny také získal jako redaktora Václava Matěje Krameria. Tento začátek naší vlastní žurnalistiky byl docela zajímavý. Šlo o týdeník, který se na úvod věnoval důležitým informacím a nařízením, která vycházela z Vídně a později šlo o jakousi všehochuť. Od zpráv z domova a ze světa až ke kultuře, inzerci a taky jakémusi hobby či kutilskému koutku. Ještě před nedávnem by se dalo napsat, že tyto první noviny měly spíše bulvárnější charakter, ale po postupném přerodu médií se dá říci, že jejich zaměření na tehdejší celebrity a spíše na povrch než obsah událostí, byl celkem podobný dnešnímu mainstreamu. Kramerius byl osvíceným člověkem, proto mu i velmi imponoval Josef II. jakožto osvícený panovník a považoval ho za nejlepšího patrona Čechů (což je v jistém rozporu s oblíbeným obrazem vždy neoblíbených Habsburků). Po získání zkušeností v roce 1789 tento redaktor nakonec Schonfeldské noviny opustil a založil si svou vlastní tiskovinu, jeho místo převzal Václav Thám. Schonfeldský dům měl vliv na naši kulturu i nadále, žil zde A. G. Meissner a narodil se zde v roce 1813 také Karel Sabina. Nyní se v budově kromě různých obchůdků apod. nachází také Divadlo na Královské cestě.