Dům U Halánků, který návštěvníkům ukazuje zajímavosti mimoevropských kultur Asie, Afriky a obou Amerik pod tradičním štítem Náprstkova muzea, se nachází na Betlémském náměstí v Praze 1.
Betlémské náměstí je obecně známo v celé zemi samozřejmě svou Betlémskou kaplí, kde kázal Mistr Jan Hus a kde začala jedna z prvních úspěšných reformací církve v Evropě. V době jeho plamenných proslovů proti neřestem v církvi, na místě domu U Halánků stávaly čtyři stavby. Jedna z nich, ve funkci pivovaru, byla v již mnohem klidnějších dobách šestnáctého století majetkem Václava Šafránka. Tento člověk je ale známější spíše pod jménem Wenzel Krocin z Drahobejle. Šlo o měšťana, kterého nejdříve Rudolf II. povýšil za zásluhy pro obec do stavu vladyckého a později již jako primátora, kterým byl až do roku 1605, i do stavu rytířského. Jinak Krocin vychází z latinského krokus, čili šafrán, česká jména nově vyvýšeným pánům přeci jen až tolik nevoněla, ale stejně to byl Šafránek, i když s erbem který kromě květiny měl i lva. Právě v této době se dům U Halánků rozrostl i o dvě okolní stavby a byl přestavěn do moderní renesanční podoby. Na začátku následujícího století od primátorova dědice dům pořídil Pavel Kutnauer ze Sonneršteina, který musel později uprchnout ze země, protože se účastnil stavovského povstání proti Habsburkům. Své jméno dům získal až po majiteli, který si ho pořídil v roce 1676. Tím byl Jan Halánek z Jičína. Slavná historie domu začala na začátku druhé čtvrtiny devatenáctého století, přesněji v roce 1828. Tehdy dům, mimochodem s dlouhou pivovarnickou tradicí, zakoupil sládek Antonín Fingerhut, který zde pokračoval ve svém řemesle pivovarnickém (a vinopalnickém). Pan Fingerhut, byl otcem slavného Vojtěcha Náprstka. Právě ten zde zřídil v roce 1858 po návratu z Ameriky knihovnu a v roce 1862 zde ustavil České průmyslové muzeum. To se velmi rychle začalo rozrůstat a původní prostory rozhodně jeho potřebám nestačily. Proto za domem U Halánků byla v letech 1885 až 1890 dostavěna další třípatrová budova. V roce 1933 Náprstkovo muzeum začalo spravovat Národní muzeum a po druhé světové se zaměřilo pouze na kultury mimo Evropu.