Václavské náměstí, lidově též nazývané Václavák, je možné označit za samotné srdce Prahy. Dalo by se říci, že jde o velmi široký bulvár, který se táhne od hranic Starého Města u Můstku v jeho dolní části až k Národnímu Muzeu na jeho konci horním. Václavák je 682 metrů dlouhý a šedesát metrů široký.
Když Otec vlasti Karel IV. zakládal Nově Město pražské, dnešní Václavské náměstí bylo určeno jako trh pro různé zemědělské produkty a hlavně pro koně. Tehdy také vznikl jeho název, který byl používán až do poloviny devatenáctého století, neboli Koňský trh. Hlavní část Nového Města měla být kolem Karlova náměstí. Ale plány jsou jedna věc, historický vývoj druhá. Již sto let po založení se celý hlavní obchod města začal přesouvat na dolní část Koňského trhu a tam pravděpodobně je možné hledat základ jeho dnešního významu. Hlavní rozvoj Václavák zažil ale až od století 19. přispělo k tomu i zboření Koňské brány na jeho horním konci, které bylo znakem likvidace opevnění těsně svírajícího Prahu a omezujícího její expanzi. Tehdy bylo také Václavské náměstí vydlážděno a na konci století elektrifikováno. Během dvacátého století zde jezdily tramvaje, jejichž provoz byl ukončen až v roce 1980.
V dnešních dobách zde začíná a nebo končí svou návštěvu většina pražských turistů. Na něm a v jeho okolí se nachází velký počet různých zábavných podniků a restaurací, stále je zde i velké množství různých obchůdků a různých kanceláří českých i zahraničních firem. Ale Václavák má význam také politický. Již od devatenáctého století se zde konaly různé demonstrace a jiné politické aktivity. V roce 1848 právě zde začaly mší Svatodušní bouře. V roce 1905 se Václavské náměstí stalo svědkem masových protestů za všeobecné hlasovací právo a o třináct let později davy lidí zde vítaly vznik samostatné republiky. Během protektorátu bylo svědkem masového povinného smutku po atentátu na Heydricha a v únoru roku 1948 vítalo komunistický převrat. V roce 1968 právě zde lidé masově vyjadřovali nesouhlas se sovětskou okupací a o dvacet jedna let později vytvářeli za cinkotů klíči revoluci sametovou. I v dobách demokratických je častým svědkem nesouhlasu lidí s nějakou událostí či politikou mocných. A není divu. Svatý Václav, pod kterým je vždy čelo protestů, je přeci patronem naší země (i když mírně diskutabilním), ke kterému se podvědomě všichni v chvíli nouze uchylují. S demonstracemi je spojena i určitá nejasnost ohledně počtu lidí, kteří se jich účastní. Existují velké množství propočtů, které zpochybňují statisícové protesty na této ploše. Většinou vznikají ve chvíli, kdy nějaký protest není příliš sympatický a je nutno dokázat, že na Václavák se vejde méně lidí než tam skutečně bylo. Ale skutečné propočty, které by bez debat určily kolik lidí se může vejít na metr čtvereční neexistují a těchto metrů má náměstí více jak 40 tisíc (v dřívějších časech bylo navíc celé přístupné, bez různých trávníčků, tramvajek apod. Příklad odhadu počtu lidí co se tam mohou vejít viz například článek zde.