Vyšehradské hradby

Barokní opevnění VyšehraduPři pohledu na Vyšehrad každý vidí, jak je tento kopec pevně obemknutý majestátním cihlovým opevněním. Kdo má ale větší povědomí o historii a vojenské architektuře, tak ten ví, že jde o relativně nový prvek, jehož vznik vynutilo až používání střelných zbraní. Tudíž je jasné, že zde už dříve musely být nějaké jiné hradby.

Vyšehrad byl díky své výborné poloze osídlen už na konci pravěku, ale z této doby není doloženo vykopávkami žádné opevnění. I když z čistě logického hlediska je jasné, že zde něco muselo být – měly ho všechna takto umístěná sídla. Jen stále nevíme kde. Vznik hradu je ale výrazně mladšího data. Vyšehrad byl založen někdy kolem desátého století našeho letopočtu a z druhé poloviny tohoto století byly objeveny hliněné valy a také kus kamenných hradeb.

K dalšímu výraznějšímu rozvoji hradu došlo ve  století jedenáctém, kdy zde sídlil náš první král Vratislav II. S jeho otcem Břetislavem I. je spojován i vznik řádného románského opevnění, ale přesněji jsou doloženy jen stavební úpravy přímo ochraňující panovnické sídlo Vratislava. K velké modernizaci a výstavbě nových hradeb, jejichž nepatrné zbytky můžeme pozorovat i dnes, došlo během panování Otce vlasti Karla IV. Ten, během neuvěřitelných dvou let (od roku 1348 do roku 1350) zde nechal postavit moderní a majestátní gotické opevnění. Jeho součástí byla i dnes již zmizelá brána Špička (na Vyšehradě jsou jen její trosky), jejíž podobu můžeme obdivovat na jiném pražském kopci. Podle ní bylo totiž postaveno zrcadlové bludiště, které se dnes nachází na Petříně. Velikostí odpovídala branám na Karlově mostě.

Gotické opevnění vydrželo tři staletí. Během té doby došlo k velkému pokroku ve vojenství a střelné zbraně začaly odehrávat v bitvách a tím páde i u hradu během obléhání klíčovou roli. Hradby, které vznikaly v dobách, kdy se děla teprve začala objevovat, samozřejmě byly technologicky zastaralé a neplnily téměř žádnou obrannou funkci. Stačilo pár výstřelů a sypala se jak domeček z karet. K prvním úpravám, poblíž brány Špička, která byla nejzranitelnějším bodem na celém Vyšehradě, došlo v roce 1621. Později se začalo o výstavbě nových hradeb uvažovat seriózněji, ale z mnoha důvodů docházelo pouze k různým drobnějším úpravám.

Třicetiletá válka ale naprosto jasně prokázala, že Vyšehrad je z hlediska moderního vojenství bráněn naprosto nedostatečně. Přesné zahájení řádné přestavby hradeb známo není, byla ona spojena s koncepcí dvou pevností a výstavbou nového opevnění. Došlo k němu pravděpodobně kolem roku 1650 (rok 1653 není rokem zahájení staveb, pouze počátkem výstavby citadely, předpolí bylo staveno již dříve). Stavitelem byl C. Lurago. Další jména, která byla s výstavbou později spojena, jsou S. Bossi, G. de Capauli, G. Orsi a po něm G. Rossi. Práce nebyly úplně dokončeny, část bastionu nebyla dostavena, stejně jako úseky hradeb u Nového Města.

K částečné dostavbě a také další modernizaci hradeb došlo v letech 1741 až 1742. Následující úprava opevnění proběhla v letech 1808 až 1809. K posledním vojenským přestavbám došlo v letech 1849 až 1850 – byly ony spojeny s revolučními událostmi o rok dříve a jejich úkolem bylo kontrolovat případné rebelie ve městě. Ale šlo již o finální chvíle slávy vyšehradského opevnění. Po roce 1866 došlo k rozhodnutí hradby kolem celé Prahy zrušit (jejich nepraktičnost dokázala předchozí válka s Pruskem) a nikdo již neměl důvod hradební archaismus nákladně udržovat a už vůbec nebylo proč je zdokonalovat. Konec konců pomalu se blížila doba tanků, letadel a rychlých vojenských manévrů, kde pro opevnění nebylo v hlavách vojenských stratégů místo.


This entry was posted in Praha 2 and tagged , . Bookmark the permalink.