Když se rozhodovalo o tom, kdo bude určen největším z Čechů, jeden z velikánů musel být ze soutěže vyřazen. A šlo o horkého favorita, kterým byl, je a bude Jára Cimrman. Jeho divadlo můžeme najít ve Štítného ulici na pražském Žižkově.
Dům, kde divadlo sídlí, kulturním potřebám nesloužil hned od začátku, i když možná specifické formě naší domácí kultury vlastně ano. Když byl totiž v roce 1875 postaven stavitelem Hodanem, vznikl zde hostinec pojmenovaný U rytíře Dalimila. A jak je každému známo, hostince to jsou u nás centra nejen kultury, ale také vědy či politiky. Kromě klasického výčepu a místností určených ke konzumaci zlatavého moku, putyka měla také velkou taneční síň. Restaurant příliš dlouho nefungoval. Již po osmi letech si jeho velké prostory vyhlédl Spolek pro vystavění katolického kostela v Žižkově, dům za více jak třicet tisíc zlatých zakoupil, hospodu zrušil a její taneční síň přestavěl na kapli, která byla zasvěcena Panně Marii.
Kaple sloužila až do roku 1919, kdy už nebyla potřeba (na Žižkově stál kostel sv. Prokopa). Byla upravena divadelní a kulturní účely, vzniklo zde pódium, hlediště bylo určeno pro více jak dvě stě diváků a nově vzniklá lidověvýchovná síň byla nazvána po našem prezidentu zakladateli. K řádné přestavbě, po které vzniklo i regulérní jeviště došlo v roce 1923 a o čtyři roky později bylo divadlo ještě zdokonaleno, zhruba do podoby, jakou známe v dnešní době. Po tzv. Vítězném únoru byla síň přejmenována na Síň lidové umělecké tvořivosti. V šedesátých letech byla stavba z důvodů špatného technického stavu uzavřena a peníze se získávalo celé následujícíc desetiletí. Modernizace byla ukončena v roce 1976 a Síň tvořivosti byla přejmenována na Žižkovské divadlo. K dalšímu přejmenování došlo v roce 1989, kdy se připojilo k názvu ještě jméno našeho prvního prezidenta, které umělecká síň nosila za první republiky. V roce 1996 došlo k dalšímu a poslednímu přejmenování, dům byl pojmenován po Masarykovi a divadlo nahradilo v názvu prezidenta naším velkým a nedoceněným velikánem slepých uliček.