Anežský klášter

Anežský klášter, který se nachází při Vltavě na severovýchodě Starého Města v Praze 1, je jednou z nejzajímavějších historicky a zvláště architektonicky památek v Praze. Ale protože se nachází mimo hlavní turistické trasy, bývá velmi často návštěvníky metropole opomíjen.

Anežský klášter byl založen králem Václavem I. někdy kolem třicátých let třináctého století. Impuls k jeho vzniku dala jeho  sestra Anežka Přemyslovna (která je dnes známější spíše jako svatá Anežka Česká) fascinovaná představou církve, která se vrací ze světa politických pletich a mocenských bojů zpět k Ježíšově představě prostoty a obětavosti. Kolem roku 1233 zde vznikla nejstarší část areálu, neboli budova pro řád klarisek, později se k nim připojila také jejich mužská větev, která v době vzniku taktéž balancovala na hraně velmi nebezpečné hereze (skromnost v církvi), neboli řád menších bratří, známější spíše podle jména svého zakladatele, čili františkáni. Byl zde pohřben jak král Václav tak i jeho manželka. Anežský klášter se neustále rozrůstal až do začátku patnáctého století, kdy přišly husitské bouře. U jejich kořenů byly podobné požadavky či představy, jaké vedly ke vzniku františkánských řádů. Ale ke spojenectví nemohlo dojít. Jednak nadšení františkánů se dost často otupilo a jejich chování bylo podobně pokrytecké jako zbytku církve, ale hlavně pro husitské radikály představovali součást tehdejší katolické moci, tudíž nepřítele. A tak chátrající již několik desítek let klášter byl opuštěn (pravděpodobně také tehdy zmizely ostatky svaté Anežky). V šestnáctém století se zde usídlili dominikáni, ke kterým se v dobách pobělohorských znovu připojily klarisky. Anežský klášter byl císařem Josefem II. zrušen a poté byl dělen na menší prostory, které sloužily jako byty pro chudinu, dílny, sklady či stáje. To mu samozřejmě nijak neprospívalo a začal velmi rychle chátrat. Situace došla dokonce tak daleko, že se přemýšlelo o zbourání této velmi vzácné architektonické památky. Během dvacátého století byl Anežský klášter průběžně v rámci možností a hlavně finančních prostředků opravován a spolu s opravami probíhaly i výzkumné archeologické práce, které z pozdějších renesančních a barokních dostaveb vylouply mnoho starších gotických a románských základů. Od roku 1978 je budova vyhlášena za národní kulturní památku.