Kinského zahrada (také občas uváděna jako Kinská zahrada či Kinského sady) se nachází v na jihovýchodním svahu kopce Petřína. Rozkládá se mezi Malou Stranou a Smíchovem v Praze 5 na ploše 22 hektarů.
Na místě, kde se Kinského zahrada nachází byly původně vinice. Na těch nazvaných Ráj, Blažka a Pelhřimovka se také na začátku devatenáctého století těžilo uhlí. Rudolf Kinský tyto vinice pořídil v roce 1824 (dříve rod Kinských vlastnil zahrady o kus dále, přibližně na místech, kde se nachází dnešní nákupní centrum Anděl, ty prodali v roce 1811) a spojil je s pozemky, které na konci osmnáctého století pořídila kněžna Maria Růžena Kinská. Na místě vinic začali Kinští vytvářet velmi zajímavou anglickou zahradu, jejíž podobu vytvářelo několik stovek dělníků. Kromě zahrady zde vznikl v letech 1827 až 1831 také pozdně klasicistní letohrádek. Finální podoba sadu se určila o třicet let později, kdy ho upravil a rozšířil architekt Friedrich Wunz. Ale moc dlouho je zábava se zelení nebavila (a nebo prostě se změnily ekonomické podmínky, či šlechtu iritoval rozvoj plebejského Smíchova i s kouřem jeho fabrik), úpadek zájmu o letohrádek i zeleň nastal po roce 1871 po smrti Alžběty Vilemíny Kinské. Ferdinand Bonaventura, sedmý kníže Kinský (jehož úřední sídlo byl tehdy choceňský zámeček) požádal město, aby mohl svůj krásný park rozparcelovat a rozprodat na stavební pozemky určené pro činžáky potřebné pro průmyslový Smíchov, ale tento návrh byl radnicí zamítnut. Místo toho byly sady v roce 1901 odkoupeny a po úpravách a opravách byly o šest let později zpřístupněny široké veřejnosti – pro pohodlnější přístup byl také proražen průchod v Hladové zdi vystavené naším otcem vlasti. Do vily, která se zde nacházela byly umístěny sbírky Národopisné výstavy. Tato exposice byla rozšířena v roce 1929 o kostelík svatého Michala, který sem byl dovezen až z daleké Podkarpatské Rusi. Zahrada Kinských byla ale vždy trochu na úbočí hlavních tras turistů navštěvujících Petřín. Proto její stav byl vždy hodně spojen s výstavami v letohrádku, který začal velmi chátrat a také byl v roce 1986 uzavřen. K rekonstrukci došlo až na začátku 21. století a Musaion stejně jako zahrady kolem něj nyní znovu láká návštěvníky.