Bretfeldský palác

Bretfeldský palác (též známý jako Bretfeldovský či také jako měšťanský dům U léta a zimy, podle původního rokokového dekoru v průčelí) je barokní palác s rokokovými prvky, který můžeme najít v horní části Nerudovy ulice (číslo 33/240) na pražské Malé Straně.

Původně se zde nacházela renesanční stavba (v době raného baroka upravená – obecná podoba asi pochází z úpravy v letech 1711 až 1723), která pravděpodobně většinu doby patřila různým měšťanským rodům. Známější historie začíná až v době rokoka, kdy dům v roce 1765 zakoupil František Josef svobodný pán Bretfeld Clumčanský z Kronenburku. Přesněji řečeno, tehdy ještě svobodným pánem nebyl. Jednalo se o významného právníka a univerzitního profesora (později také několikrát byl zvolen děkanem a také rektorem). K pasování na rytíře došlo v roce 1792 a svobodným pánem se stal v roce 1807.

Ale zpět k paláci. Přestavbu prováděl Jan Josef Wirch známý český architekt pozdního baroka a rokoka, který přestavoval například Arcibiskupský palác či sídlo Pachtů z Rájova. Na výzdobě se podílel I. F. Platzer slavný pozdně barokní sochař ze západních Čech. Z nově rekonstruovaného domu se brzy stalo jedno z kulturních center tehdejší Prahy. Pan Bretsfeld Chlumčanský byl sběratelem umění, miloval obrazy a knihy a neustále rozšiřoval své sbírky. Jeho palác tak hostil významné osobnosti tehdejšího kulturního života, navštívil ho G. J. Casanova nebo W. A. Mozart. Byl také známý pořádáním pravidelných plesů a koncertů. Na začátku devatenáctého století dům zdědila dcera (Terezie Lažanská z Bukové), která ho následně prodala. Kolem roku 1830 došlo ještě k další stavební úpravě, tentokrát se modernizovala zadní strana paláce do Šporkovy ulice a získala tak klasicistní vzhled. ‘V roce 1958 byl zapsán na seznam kulturních památek našeho hlavního města.


This entry was posted in Praha 1 and tagged . Bookmark the permalink.