Hotel Olympik patří k těm stavbám, která nejpravděpodobněji při průchodu kolem ignorujeme. Případně o nich říkáme, že jde jen o obyčejné krabice, na kterých nemůže být nic zajímavého. Někdy je to možná i blízké pravdě, ale není to v situaci tohoto hotelu. Nápady na umístění do Prahy letních Olympijských her nejsou záležitostí jen tak poslední doby, kdy člověk spíše než skutečný zájem předpokládá zase nějakou levotu, či jinou formu odklánění nebo tunelování veřejných prostředků. Objevovaly se u nás už rozhodně dříve. Asi nejdále byla veřejná debata o Olympiádě posunuta v šedesátých letech. Tehdy kromě mluvení se také začaly pořádat i různé soutěže a nebo i vznikly objekty, které by mohly monstrózní sportovní akci výrazně pomoci. Mezi ně patří i hotel Olympik, který své jméno zdědil právě po tomto sportovně-organizačním nadšení.
Okolí dnešního hotelu mělo být určeno pro olympijskou vesničku a reprezentativní opravdu veliká ubytovací stavba, byla pro takové potřeby rozhodně nutná – a nic takového ani Karlín ani nejbližší Libeň tehdy nemohla nabídnout. Proto došlo k rozhodnutí vystavět velký hotel, a stavba která nabízela více jak 300 pokojů se po dostavění v roce 1971 stala jedním z největších hotelů nejen v Praze, ale vlastně i v Československu. Sice tehdy plány na Olympiádu již nebyly na prvním místě (řešily se už vlastně jen různé teoretické studie na téma olympijský stadión na Maninách), ale budova byla i přes to nazvána podle původních snů, hotel Olympik, protože celý plán ještě nebyl úplně odpískaný. Proto zde v následujících letech vznikla ještě dostavba Olympik Garni, který zvětšil kapacitu o dalších více jak 250 pokojů. Ale tím už výstavba skončila, k vytvoření objektů již více sportovního ducha na konec nedošlo. Plán na Olympijské hry v Praze odumřel.
V devadesátých letech byla zahájená velká rekonstrukce budovy (bez přerušení provozu), která bez problémů probíhala až do 26. května roku 1995. Tehdy zde nejpravděpodobněji díky nedbalosti pracovníka hotelu, který s rekonstrukcí neměl nic společného, vybuchl velmi silný požár, který je považován za jeden z největších pražských požárů v posledních padesáti letech (větší byly snad jen ten, který zničil Veletržní palác v sedmdesátých letech dvacátého století a ten který zdemoloval levé křídlo Průmyslového paláce na začátku století následujícího). Po tragické události, která si vyžádala i šest lidských životů došlo k rychlým opravám a modernizaci – první návštěvníci se do hotelu začali vracet již po necelých třech týdnech.