Invalidovna, kterou turista může objevit v pražské čtvrti Karlín, je jednou ze zajímavějších pražských barokních budov. O to smutnější je, že není nějak obecně známá (i když tomu nahrává fakt, že Praha 8 nikdy nebyla nějakým velkým cílem turistů) a také že není o ni příliš dobře postaráno. Taková památka by si to určitě velmi výrazně zasloužila.
Historie pražské Invalidovny vůbec nezačíná nad řekou Vltavou. Inspirace se nachází necelých tisíc kilometrů západněji v Paříži. Francouzský král Ludvík XIV., taktéž znaný pod jménem Král slunce byl velkým válečníkem. Neustálý řetězec válek, které Francie pod jeho vedením vedla měla také jeden nepříjemný důsledek. Produkovala velké množství lidí celoživotně postižených, kteří za službu králi byli odměněni neschopností normálně žít a pracovat. Byl to z jedné strany velký lidský problém (ale s bídnými osudy a životy poddaných by si srdce a svědomí tehdejší šlechty nějak dokázalo poradit),ale hlavně z druhé to rozhodně nepůsobilo nějak motivačně na armádu. Proto byl v letech 1671 až 1674 vystavěn v Paříži institut Invalidovna, kde mohli najít přístřeší staří a nemocní vojáci královské armády. Toto inspirovalo i jiné evropské mocnosti a o podobné instituci začali jejich vládci přemýšlet. Samozřejmě týkalo se to i našich zlatých vídeňských mocnářů. Císař Karel VI. v roce 1728 po dlouhém uvažování rozhodl, že poblíž Prahy vznikne Invalidovna. Pro toto místo byly vybrány a zakoupeny pozemky na Špitálnickém poli od pražských křížovníků – nějaký Karlín zde v tehdejší době neexistoval, vedla zde jen cesta od Poříčské brány na Boleslav a pak dále do Lužice. Na podobě stavby se samozřejmě podepsal pařížský vzor, ale jinak plány spoluvytvářel Josef Emanuel Fischer z Erlachu a Kilián Ignác Dientzenhofer. Stavba, jejíž základní kámen položil sám císař 15. srpna roku 1732 byla opravdu v plánech velkolepá. Měla pojmout čtyři tisíce invalidů s rodinami a vytvořit zde vlastně malé město či možná spíše cosi, jako vojenský tábor antického typu. Počítalo se dokonce s tak moderními a luxusními prvky, jako byla kanalizace či vodovody. Impozantní plán ale nevyšel, asi nikoho nepřekvapí, že takováto megalomanská stavba narazila na nejzákladnější problém, jakým je vždy nedostatek financí. Proto byla stavba v roce 1737 zastavena a tak vznikla „pouhá“ devítina původního plánu. Každý kdo Invalidovnu navštíví a obejde, měl by si být vědom, že tento gigant je pouhým drobečkem z původního záměru. V devatenáctém století na nějakých šedesát let patřila Invalidovna správě státních statků, ale od roku 1874 zase sloužila svému účelu. Za první republiky nejdříve pokračovala v plnění své funkce, v roce 1925 část budovy sloužila jako vojenské muzeum. V roce 1941 se sem přesunulo muzeum technické a také zemské finanční ředitelství. Nyní Invalidovna stále slouží jako Vojenský archiv. Při povodni v roce 2002 byla velmi silně poškozena a je neustále plánován přesun archivu. Co bude s tímto chátrajícím skvostem světské architektury dále, bohužel není známo. Optimisticky to ale nevypadá, když o záchranu této velmi cenné historické budovy již desetiletí vlastně není vůbec žádný reálný zájem.