Novější pražské čtvrti nebývají příliš bohaté z hlediska různých historických památek, samozřejmě jsou zde občas naprosto neznámé skvosty, ale většinou je zde jen moderní architektura a budovy jsou zajímavé z jiných důvodů, než jejich pradávná historie. To je i případ katolického kostela Krista Krále ve Vysočanech, který je … vlastně obyčejným činžákem. Takových kostelů zase v Praze až tak moc není.
Vysočany se začaly během devatenáctého století velmi rychle rozrůstat. V roce 1850 zde bylo jen přibližně šest set obyvatel aby v roce 1900 se tento počet zvedl na více jak čtyři tisíce. A růst probíhal stále v roce 1830 zde bylo zaregistrováno více jak patnáct tisíc občanů. Je jasné, že s tím rostly i duchovní potřeby místních. Mimo jiné i proto, že katolíci museli do kostela jezdit mimo své bydliště, protože ve Vysočanech nebyl ani jeden. Kanovník Arnošt Oliva požádal zastupitelstvo, aby vyčlenilo nějaký pozemek pro církevní stavbu. Časy, kdy katolická církev dostala cokoliv, co si jen zažádala byly už dávno pryč. Kostel nebyl zakázán, ale musel vzniknout tak, aby zde ještě navíc byl před ním postaven normální činžovní dům i pro světštější potřeby, jako je například bydlení. To vyžadovalo dosti specifický architektonický přístup.
V letech 1929 až 1930 zde byl postaven kostel, který byl rovnou obestaven obyčejnými domy. Takže kostel pro potřeby věřících vznikl, ale zároveň ho nikdo z ulice neviděl. Což konec konců platí i do dnešních dnů, protože existenci zdejšího chrámu nepřipomene nějaká zvonice či vitráže v oknech, ale obyčejný, strohý, i když dosti veliký, nápis Svatyně Krista Krále. K vysvěcení kostela došlo sedmého září roku 1930 a svěcení se ujal biskup Antonín Podlaha. Až do roku 1941 tato církevní budova sloužila jako filiální kostel sv. Václava na Proseku. Z uměleckého hlediska je asi nejvzácnější sochařská výzdoba interiéru, která pochází z umělecké dílny Damiána Pešana, jehož díla můžeme obdivovat i v královských zahradách na Hradě nebo v Nejsvětějším Srdci Páně na Vinohradech.